Lovkyně snů: Procitnutí

11. ledna 2012 v 20:29 | Ewil |  Recenze knih
Tak jsem tu s další recenzí. Tímto bych také chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za zaslání recenzního výtisku právě této knihy. Recenze obsahuje drobný spoiler, takže kdo má zájem knihu si zakoupit, doporučuji článek číst až po přečtení Lovkyně snů.

Recenze se nachází pod perexem...



Ukázka z knihy
(…)
Janie se spěšně oblékne, obuje, hodí na sebe kabát a vydá se k sousednímu domu, aby si s tou dívkou stihla promluvit dřív, než se k ní dostanou holky z North Side. Janie zoufale potřebuje kamarádku.
"Nechcete s něčím pomoct?" zeptá se Janie hlasem, ve kterém je více sebevědomí než v ní samotné.
Dívka zůstane stát na místě. Usměje se, takže se jí ještě prohloubí dolíčky ve tvářích, a nakloní hlavu na stranu. "Ahoj," řekne. "Já jsem Carrie Brandtová."
Carrie zajiskří oči.
Janie poskočí srdce.
(…)

Alespoň v mém případě, byla kniha Lovkyně snů: Procitnutí dlouho očekávaným titulem a opravdu jsem se těšila, až se mi konečně dostane do rukou. Už vzhledem k tomu, že jsem na ni slyšela nejednu ovaci a možná i doufala, že se objeví na trhu konečně něco nového a strhujícího se zajímavou myšlenkou.
Jenže…
Netuším, jestli jsem tolik náročná a vyžaduji tak moc nebo mám poslední dobou "levé" ruce a vybírám si zrovna to, co není právě můj šálek kávy. A bohužel tak to bylo i v případě této knihy. Ale jako vždy, nebudu předbíhat a vezmu to hezky popořádku, abych vás se vším seznámila.
Sedmnáctiletá Janie nemá zrovna lehký život. Její otec je kdoví kde a matka se ráda utápí v alkoholu, má v oblibě se vztekat na svou dceru a její každodenní činnost je vyspávání kocoviny. Dobře, budu to brát, že takový je život a ne každému se daří. Jen mi tam chybí objasnění. Proč pije? Nebo náznak, co ji k tomu mohlo vést. Je pravda, že tady si čtenář může domýšlet, ale spíš bych to nastavila tak, aby to zapadalo do děje a samotného příběhu. Aby to bylo provázané.
Janie je oproti tomu typický outsider, který nemá peníze na oblečení a další potřebné věci, protože většinu toho propije matka a za zbytek se nakoupí jídlo, takže jí nezbývá nic jiného, než chodit na brigádu do sanatoria, kde se stará o staré lidi.
Není to žádná zhýčkaná Mary Sue, dokonce bych řekla, že ani žádná extrémní krasotinka. V jistém smyslu normální holka. Do té doby, než zavře oči a pokusí se usnout anebo to za ní udělá někdo ve stejné místnosti. V ten okamžik se propadá do snů, a to jakýchkoliv. Zvrácených, šílených, snů své kamarádky Carrie, dokonce i spolužáka Cabela. Propadá se do snů erotických nebo plných vzpomínek na věci, které měly dopadnout jinak. A jak se tomu dokáže vyvarovat? Prakticky nijak. Do snu se propadne, aniž by chtěla a uměla to ovládat. Jediný způsob je, jak se tomu vyhnout nebo více tomu nepropadnout, se dostat do vedlejší místnosti. Tím se přediva snů u Janie přetrhají a zároveň i kontakt se spící osobou. V průběhu knihy se s tím snaží něco udělat a přivodí jí to nejeden problém.
To je něco málo ke shrnutí, abych zase neprozradila moc těm, kteří to ještě nečetli.
Co mě tam vyloženě rvalo za oči, nebyl ani tak přítomný čas, ve kterém je titul napsaný, ale hlavně holé věty. Téměř žádný popis míst, chyběl mi tam popis emocí nebo víc myšlenek jednotlivých postav. Protože i samotné myšlenky a úvahy vás dovedou k jádru knihy, pořád vás to udržuje v ději a zároveň posouvá dál nebo vyvstávají nové a nové otázky. Jednoduše a prostě řečeno, je to napsané suše. Na druhou stranu díky tomu děj plyne, ale nedokázala jsem se do toho pořádně ponořit.
Myslím si, že kdyby ten styl psaní byl jiný a trochu domyšlených několik detailů, pak by to zase tak špatná knížka nebyla. Bohužel ale musím říct, že jsem místy téměř lezla po stěně a obočí mi povyskakovalo nahoru. A momentálně nemluvím už jenom o stylu, jakým je to napsané, ale i o drobnostech v ději a postupech. Občas mi totiž připadalo, že se postavy v knize vrátili na stromy nebo je odchytli někde v pralese. Jejich charaktery jsou naprosto nedoladěné a každému něco chybí. Carrie, kamarádka Janie, chybí v knize prostor, má tam skutečně jen několik štěků a celkově mi přijde divná. Působí na mě dojmem, že jenom Janie využívá na "pijácké" večery nebo svěřování, ale ta si toho samozřejmě nevšimne. Jak by mohla, když je ponořená do toho svého a svou blonďatou hlavu má zaraženou v písku, v jejím případě ve snech.
Cabel, zvláštní kluk a osobně ho přezdívám jako "střihoruký Edward". Proč? To tady rozepisovat nebudu, to se dočtete v knížce. Každopádně náš Cabel něco skrývá. No považte, jak se z kluka, který žil téměř ve stoce, může za jedny prázdniny stát pracháč v nablýskaném BMW? Jenže jediný, komu to tam zavání, je asi Janie a Carrie, která tomu stejně nevěnuje extrémně velikou pozornost. A právě mezi Janie a Cabelem se vytváří něco jako vztah. Dobře, uveďme to na pravou míru - ti dva se nikdy skoro ani nepozdravili, ale prohodí spolu pár slov a najednou je jedna cesta autobusem považovaná za rande. Nikde jsem v předešlých stránkách nezachytila nějakou výraznější náklonnost k tomu druhému, nebo byť sebemenší náznak, že by mezi nimi byla nějaká jiskra. Celé je to strašně náhlé a rychlé a co je ještě nelogické a z čehož mi skákalo obočí nahoru, byly jejich "hádky". Krkolomné a kostrbaté. Spisovatelka se tak moc snažila mezi nimi o klasický vztah knižních hrdinů: ona má ostrý jazyk a on jí to oplácí hláškami nebo seky, až to naprosto zkazila, přitáhla za vlasy a vzniklo z toho toto. Takže nad některými spory jsem vrtěla nechápavě hlavou, a že jich za sebou bylo. Zbytečné a nepřirozené výbuchy vzteku, lítosti a podobně. A to vše okořeněné stylem psaní (ano, budu o tom stále mluvit, ale možná se vám to zdá zvláštní, ale právě tohle hraje v knize jednu z hlavních rolí. Četli byste něco, co je suché a holé?).
Mimochodem, Cabel pravděpodobně trpí zvrácenou úchylkou - jeho přítelkyně musí být mistryně v říhání.
Osůbka, která ale stojí za pozornost, je paní nebo slečna Stubinová. Je to dáma ze sanatoria, ke které má Janie asi nejblíže a ona k ní. Je totiž jedna věc, která je spojuje a k níž dá také ona dáma Janie pomyslný klíč a tím otevře truhlici nových možností a rozvojů. Z postav mi tam přišla jako nejzajímavější, a sice si tam moc scén neužila, ale hádám, že větší prostor jí bude dán ve druhém díle Lovkyně snů.
A jaký byl závěr knihy? Překvapivý, a to ve všech směrech. Na jednu stranu mi to připomínalo menší detektivku pro teenagery, po čemž jsem při výběru zrovna neprahla, ale budiž. Na druhou stranu je to naprosto nereálné a nelogické. Zmíním malý spoiler, ale bez toho to nejde - studenti střední školy, aby naháněli drogové dealery? Kdo to kdy, probůh, viděl?!
No, každopádně Janie si našla nové "zaměstnání" a zdroj, který jí poskytl požadovaný finanční obnos na vysokou školu. A hra teprve začíná…

A můj celkový dojem z knihy? Snažila, opravdu jsem se v tom snažila najít několik kladů a něco dobrého, ale v něčem, co vás nezaujme a na co máte slabé nervy, se hledá skutečně těžce. Recenzi jsem se snažila napsat s co nejméně spoilery, takže spousta věcí, které mám na srdci, jsem musela spolknout. Tímto vás neodrazuji v zakoupení knihy. Je vhodná pro ty, kteří jsou nenároční čtenáři a teprve s fantasy a podobnou tématikou začínají nebo si potrpí na zápletku s detektivním přídechem. Mě bohužel nezaujala, byť samotná myšlenka je hodně dobrá a dalo by se s ní dělat tolik věcí…


Celkové hodnocení: 3/10


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ama ama | 17. února 2012 v 9:50 | Reagovat

já jsem jí dočetla včera. nejdřív jsem byla zhrozená/zhnusená, potom jsem se ale začetla. řekla bych, že je to celkem průměrna knížka vzhledem k tomu, co dnes vyhází. u mě účel splnila-zabavení na chalupě po dlouhých večerech. to je tak vše. pochybuju, že jí znovu přečtu nabo koupím další dí. (pokud něco kladného- vrátila mě k psaní. pokud vydají tohle, to moje snad také)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama