Celý oltář zkušeností

18. února 2012 v 0:39 | Ninsie |  Myšleno
V minulosti už jsem několikrát čelila obvinění šeptanému / psanému za zády, když si lidé mysleli, že se nedívám a že je neslyším.
Pletli se.


Tehdy jsem zaťala zuby a pozvedla hrdě bradu, protože mi nic jiného nezbylo. Nedokázala jsem se už dál dívat na to, jak si někdo přisvojuje moje myšlenky, moje postavy anebo jejich části, nad kterými jsem cedila krev a strávila celé hodiny. Nedokázala jsem mlčet, když mě i další osočili, že jsme nastolili tyranii, i když dobře věděli, že tomu tak nebylo. A pak, když se k vám ostatní otočili zády, jste se nad tím snažili mávnout rukou a jít dál. Jenže až zpětně zjišťujete, že jsou věci, které mají trpkou příchuť i po týdnech, co uplynuly a jak málo záleželo lidem na tom, co jste pro ně vytvořili. Takže se znovu zatvrdíte a řeknete si dost. Možná to je důvod, proč nedokážu doopravdy hrát RPG s ostatními lidmi beze strachu a pořád schovávám a strážím vlastní myšlenky a bojím se, kdy se objeví nějaká napodobenina anebo laciná kopie toho, co jsem vytvořila já sama. Tohle prostě ubíjí. Stejně jako fakt, že někomu dáte druhou i třetí šanci a ten někdo tak jako tak se zachová naprosto stejně a zase "přejímá" myšlenky anebo to staví na stínu toho, co jste vytvořili. Už vážně nevím, jestli se mám začít hystericky smát, nebo si zoufat, jaká jsem naivka a že ve skutečnosti mám prostě moc měkké srdce a dávám hodně šancí. Každá takováhle zkušenost mě zatvrzuje jenom víc a víc a dělá ze mě pak osobu, které se většina bála. Jenže i když to někomu může přijít docela s podivem, i já mám svou hranici a svoje meze. Mrzí mě tuna věcí a mrzí mě to, že kdybych dokázala aspoň trochu předvídat a naivně nedoufala, že lidi budou tentokrát lepší, nikdy bych se do vytváření vlastního RPG nepustila. Jistě, je to zkušenost. Další na celý oltář zkušeností, které zranily hlouběji, než jsem si byla schopná připustit.

Proto mám strach začít cokoliv nového. Proto si dávám pozor na svoje postavy a věci, co vytvořím a napíšu. A jestli někomu přijdu jako honící pes a tyran, pak ať se podívá do zrcadla, protože k tomuhle obrázku mojí osoby a k téhle proměně právě nemalou částí přispěl. Neudám konkrétní jména, tak hluboko jsem neklesla. Ale stačí skutečně málo, aby mě doběla vytočilo i jen velmi podobné vedení informací o autorce právě u slečny, se kterou mám dostatek špatných zkušeností. Divíte se mi? Každá částečná napodobenina anebo podoba příběhu, jakou už si prožily moje postavy v RPG, každé jejich vyznění, které se někdo neuměle snaží napodobit, ve mně vytváří něco jako Pavlovův reflex a kdybych ty dotyčné měla kolikrát před sebou tak mi věřte, že by u mírných domluv nezůstalo, ale pravděpodobně bych jim zanechala viditelný otisk a to takový, jaký mi oni nechávají na duši, kdykoliv jsem se předtím zapomněla a odvážila si něco užít naplno.

Jistě, kopírky jsou a budou. Ale já už se zkrátka nehodlám smířit se zklamáním u těch samým lidí, kterým jsem věnovala měsíce života, aby se měli čím bavit a kteří, když na věc přišlo, mi to s klidem mrštili pod nohy a otočili se zády. Všichni.

Pak už si řeknete jenom fajn. Tvrdíte si, že vám to za to nestojí a je to minulost. Ale sami dobře víte, že i minulost umí potrápit a rozežrat duši, ať se hlídáte sebevíc a ať to sebevíc zapíráte. Jsou chvíle, kdy máte chuť složit hlavu do dlaní a nadávat si do pitomců. Jsou chvíle, kdy vám dochází, kolik vás to vlastně stálo. Opakování předmětu, bezesné noci, žádné volno a neustále ruce na klávesnici, až se objevil zánět šlach. Jsem extrémista, vždycky jsem byla. Ale dala jsem do toho srdce. Takže se mi nedivte, když už podobnou pitomost víckrát neudělám. Když půjdu po každém jako pes a budu chtít vidět jeho kosti a maso za to, že si odvážil něco okopírovat, ať šlo o RPG anebo vlastní psanou tvorbu. Tohle není varování, není to výhružka. Je to pouhé konstatování faktu. Pro zloděje myšlenek jsem nikdy pochopení neměla a nikdy ho mít nebudu. Stejně jako už nikdy nebudu schopná hrát s lidmi, kteří tehdy hráli na Viverette.

Zklamání je docela dost hořká pilulka a za svůj život jsem jich během krátké doby spolkla nespočet, takže věřte, že si další na nějakou dobu ráda ušetřím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama