Chvíle před koncem - Lauren Olivierová

11. února 2012 v 17:22 | Ninsie |  Recenze knih
Na tuhle knížku jsem narazila naprostou náhodou, když jsem se s Ewilkou plížila knihkupectvím. Pravda je, že jsem si ji už kdysi chtěla přečíst… ovšem v originále. A jelikož originál nebyl na skladě, vzala jsem si překlad a… nelituju. Více méně překlad špatný nebyl. Jistě, bylo tam pár věcí, co mne jako trochu zainteresovanou osobu, zatahalo za oči, ale véce méně to šlo. Sice začátek příběhu mne právě nenadchl, ale jde jednoznačně o něco, co vás postupně strhne.



Název: Chvíle před koncem
Anglický originál: Before I fall
Autor: Lauren Olivierová
Datum vydání: 23.11. 2011
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 384
Oficiální anotace: Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona - od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…
***

Musím přiznat, že po přečtení prvních několika stran jsem měla obočí až ve vlasech, skřípala jsem zuby a vrčela, co je tohle proboha za hlavní hrdinku a jestli to autorka skutečně myslí vážně. Myslela to vážně. Jenže až v průběhu čtení vám dojde, že jestliže se Samantha na začátku chovala jako vrchní mrcha, mělo to svůj důvod. Ale ze začátku jsem měla chuť knížku odložit a nevrátit se k ní, jak silné antipatie ve mně Sam vzbudila. Nicméně jsem zatnula zuby a pokračovala. S každou další stránkou pak obočí klesalo dolů a ke konci knihy už vyloženě Sam fandíte, aby dokázala prolomit bludný kruh a přežila.
Jenže ne vždy jako čtenáři dostaneme, co chceme. Naše očekávání nemusí být naplněna přesně tím stylem, jak si představujeme, stejně jako zdánlivě tragický konec nemusí být vždy špatný. A upřímně? Kdyby spisovatelka nechala celé knize happy end, bylo by to laciné a shodilo to propracovaný příběh s takovým nábojem, že vám doslova vezme dech.

Ale hezky po pořádku…
Už z anotace je nám jasné, že hlavní hrdinka bude náctiletá slečna, která má naprosto vše. Už jen z toho seznamu pozvedáte obočí a říkáte si, že to bude pěkná mrcha, co si nevidí na špičku nosu. Osud jí ale přichystá poněkud tvrdé prozření a zatočí s jejím životem tak, jak by to nikdy nečekala. Při návratu s mejdanu se svými kamarádkami nepřežije Sam nehodu, když se auto zřítí do lesa a rozerve se na kusy. Jen ona sama. Jediná. Myslela si, že je to konec, jenže…
… další den ji probere budík a všechno začne nanovo. A tak začíná boj o vlastní život a boj s časem, který, jakkoliv se snaží, je stále přesně vyměřený. Z počátku je vyděšená, v šoku a snaží se vyhnout hlavnímu faktoru - autu a tomu mejdanu. A i když se jí to povede tak zjistí, že nic z toho není záruka, že další den kalendář konečně poskočí k číslu 13.
Jenže v průběhu boje o vlastní záchranu zjišťuje, že ne všechno v jejím životě je takové, jaké se zdá. Začíná si všímat detailů, které jí předtím popularita skryla. Sáhne si doslova až na dno a přijde na to, že ne všichni lidé jsou nutně černí nebo bílí, jak je rozškatulkovala střední škola. Pozná, že nejlepší kamarádky mají svá temnější tajemství a outsideři vám můžou dát víc, než ten nejúžasnější kluk na škole. Dostává se tak do zvláštního propletence lidských osudů, které spolu zdánlivě nesouvisí a přesto jsou pevně spjaté. Odhaluje drobnosti a detaily, skládá celou mozaiku nejenom vlastního života, ale životů všech okolo a vy jenom se zatajeným dechem sledujete její proměnu, to, jak otevírá oči a začíná se skutečně dívat. A i když víte, že to nejspíš neskončí pro ni dobře, přejete jí každý nádech a šanci, aby prolomila bludný kruh a dokázala znovu žít.
Pátek dvanáctého se v knize opakuje celkem sedmkrát. A ani jedna verze není naprosto stejná, stejně jako v ani jedné verzi není stejná Samantha anebo lidé okolo. Čím víc o nich víte, tím více se mění váš pohled na celé dění a na jednotlivé postavy. Už nedokážete o Lindsey, její vůbec nejlepší kamarádce, říct, že je to mrcha a klidně číst dál. Stejně jako Juliet, které na škole neřekne nikdo jinak než psycho, už neodsoudíte k nálepce "divná". Ne. A proč? Protože je autorka vylíčila s takovou plastičností charakteru, že máte pocit, že skutečně máte před sebou živé lidi se všemi dobrými i špatnými stránkami.
Nedočkavě tedy hltáte každý řádek a současně se s každým otočením stránky třesete, co dalšího ještě odhalíte. Ta knížka vás strhne a vezme vám dech a ke konci budete slzet, ale jen tak na ni nezapomenete. A tohle se počítá.


Hodnocení: tahle knížka se líbí pěti motýlům z pěti :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 16:05 | Reagovat

Veľmi zaujímavo znie tá kniha, čo je to vlastne za žáner? Ešte som o nej nepočula :).

2 Ewil Ewil | Web | 21. dubna 2012 v 17:33 | Reagovat

[1]: Je to fantasy, ale spíš bych to zařadila mezi romány a psychologické knihy. Je silná a stojí za přečtení.

3 Snoubení Tmou Snoubení Tmou | E-mail | Web | 23. března 2013 v 13:47 | Reagovat

Líbila se mi moc, a taky jsem na ni narazila náhodou, když mi byla nabídnutá jako recenzní výtisk. Velmi mě zaujal autorčin styl, způsob, jak vykresluje detaily, pocity a důležité životní hodnoty. Škoda, že s Deliriem si tolik nevyhrála.

4 Ninsie Ninsie | 20. dubna 2013 v 20:36 | Reagovat

[3]: Já na ni koukala hodně dlouho, než jsem se odvážila si ji koupit. Ale nelituju. Má osobitý styl, dobrý překlad, a ta knížka tě nutí nenávidět, milovat, přemýšlet a líbí se mi, že to není prvoplánový doják a ždímač slz. Delírium mě čeká v poličce, jsem na něj zvědavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama