Recenze: Noční záře

24. června 2012 v 17:33 | Ninsie |  Recenze knih
Zdravím zboudilé duše.
Ano, konečně se tu něco po více než měsíci děje. Ale nedivte se tomu, že jsme se odmlčely. Zkouškové a jakýkoliv další nedostatek času jsou a vždycky byli zabijáci kreativity.

Ale teď k samotné recenzi a to na knížku od Tanji Heitmann - Noční záře. :)



Autorka: Tanja Heitmann
Počet stran: 320
Anotace: zde
***

Musím se přiznat, že když se mi dostala knížka do rukou, hodně jsem uvažovala, jestli si ji koupit a nakonec jsem to udělala. Měla jsem za to, že půjde o oddechovku, ale už prvních několik stran mě přesvědčilo o tom, že na oddech můžu zapomenout. Autorka má poněkud komplexní styl psaní zaměřený na detaily a vyžaduje vaši plnou pozornost. I tak jsem si ale čtení užívala. Z většiny.

Každopádně abych byla naprosto objektivní, je třeba říct, že ne všechno mi na příběhu sedlo. Ale o tom ještě o něco později. Pro tuhle chvíli se držme anotace, která popisuje Adama jako člověka, do jehož nitra vstoupil démon. Jenže jak? A z vlastního popudu? Co ho k tomu vedlo? Už v úvodu je to poněkud zmatené, prožíváte pocity Adama, který se snaží zorientovat v tom, co se vlastně stalo, když se probere zakrvácený v Paříži a nemá ponětí o tom, kým byl dřív a kým vlastně je.
Poté, co se prokoušeme úvodním dilematem hlavního hrdiny, se na scéně objevuje něco jako jeho "dobrá kmotřička víla" v podobě Etiénna Carriéra, který mu vysvětlí, jak se ve skutečnosti věci mají a co to znamená být nesmrtelným. Jenže Adam bohužel není jen tak obyčejný nesmrtelný. Běžně totiž démon pohltí svého nositele. Adam svádí vnitřní boj s démonem, který vyžaduje pravidelné krvavé oběti a Adamovi postupně dochází, že jsou věci, proti kterým se vzpírat nemá smysl. Démon dokáže neposlušnost krutě ztrestat. Hlavní hrdina se tak stává prakticky zatracencem s andělskou tváří, díky které všude poutá pozornost a přitahuje ženské jako vosy na med, zatímco on sám zůstává, až na krvavá objetí s obětí, nedostupný. Tedy… ne tak docela. Nedostupnost zmizí jako pára nad hrncem ve chvíli, kdy potká Esther, lidskou služebnici démona, který si Adama nechal povolat do Ameriky pro jeho skvělé schopnosti vypátrat cokoliv a kohokoliv. Někdo tam totiž jejich společenství úkladně vraždí a smyčka se rychle stahuje. Celou šlamastyku ještě posune o jednu úroveň víc dramatický vývoj vztahu mezi Adamem a Esther…


Vím, že jsem nastínila množství otázek a nedala odpovědi, ale myslím si, že takto si na ně budete moci odpovědět sami, když si knihu přečtete. Charaktery se jí docela povedly, celou tu dobu fandíte Adamovi, aby se mu konečně podařilo mít aspoň v něčem šťastný konec. Jenže může někdo, kdo má tak nešťastný úděl, zažít vůbec něco podobného?
Možná by mohl, kdyby si bohužel nevybral za objekt zájmu zamindrákovanou a jednotvárnou postavu, jakou Esther z mého úhlu pohledu byla. Její kroky a chování se dalo předvídat poměrně bez problémů a navíc praktická absence charakteru mě zrovna moc nebavila. Ale proti gustu žádný dišputát. Je možné, že se někomu bude líbit. Adamovi spíš v závěru ublížila, než že by mu pomohla. Pro Adama jsem měla a mám slabost. Ale pouze v Noční záři.


Nicméně celkový příběh je více než zajímavý. Najdete tu prvky hororu, jasnou detektivní zápletku, záhady a napětí, a pokud vydýcháte Ester, pak i nešťastnou a dramatickou romanci a vtip.
Tanja si s tím skutečně uměla vyhrát a ta kriminální nitka se nedala předvídat, protože je částí komplexního vyprávění, kde vše do sebe, zprvu třeba jen nenápadně a sotva v náznaku, zapadá.
Knížka má poměrně spád, dobrý děj a neotřelé pojetí démonů. V jednom okamžiku na začátku jsem si nebyla jistá, jestli se dokonce nejedná o upíry. Ale nejedná.

Hodnocení:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rodaw Rodaw | E-mail | Web | 24. října 2012 v 14:10 | Reagovat

Díky za skvělou recenzi! Moc mi pomohla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama