Část druhá: Chrabře s bandou zvířátek II/II

28. července 2012 v 16:02 | Ninsie |  Dokud dýchám
...a pokračování dílu :) Jak to asi vypadalo po příjezdu do Bradavic? ;)


Hrad ozářený tisícem světel se před ní objevil jako výjev z mudlovské pohádky, které jí máma četla, když byla malá. Naprosto omámeně ho pozorovala z okna kočáru, který táhli k bradavické bráně testrálové. Nebála se jich, ale měla před nimi pořádný respekt.
Zbytek cesty proběhl už poměrně klidně. Sirius se vrátil během hodinky značně pocuchaný s ležérně pozapínanou košilí. Kolem kupé se strhla menší hádka s jakousi zrzkou, kterou James zval marně na rande. Bratránek se cpal, jako kdyby měl nastat konec světa a Remus si s ní jako jediný chvíli v klidu povídal a zajímal se, jak to vypadá v Krásnohůlkách a Amy se docela dobře bavila. Když pak přijela paní s vozíkem plným sladkostí, povídali si už všichni společně a povětšinou testovali, co s kým jaká cukrovinka udělá. Ke konci se převlékli kluci do uniforem, zatímco ona čekala venku a pak si to vyměnili. Uličkou ven ji pak doslova protáhli. Petra využili jako dělovou kouli a za ním letěl James, Sirius a Remus ji držel za ruku, prý aby ji nikde neztratili a dostali nejlepší místa.
Teď ty ruce zatínala pod hábitem do školní sukně a soustředila se na klidné dýchání. Na rozdíl od nich, pro ni tohle byla nepopsaná stránka papíru a nevěděla, co má čekat. Prakticky ne, teoreticky snad. Jenže praxe a teorie jsou dvě odlišné věci.
"Je ti dobře?" sykl k ní Petr nenápadně a trochu ji dloubl do boku.
S lehce nakrčeným čelem na něj pohlédla a mlčky přikývla. "Jenom jsem trochu nervózní," připustila neochotně a pokrčila rameny. "Novou školu nezačínáš každý den."
Vypadalo to, že se bratranec nadechuje, aby něco řekl, ale to už houkl Sirius, že jsou na místě a že má hlad, že by vlka sežral. Remus po něm hodil kyselý pohled a James už je všechny strkal ven z kočáru. Jako poslední vylezla až Amy, která si nejspíš skoro tradičně při sestupu po schůdcích přišlápla tkaničku a letěla se seznámit s tvrdou zemí. Přímo před ostatními.
Super, teď bude ta holka, co žuchla jako zralá malina.
Jenže nedopadla. Místo toho ji někdo zachytil a přitiskl na sebe. Naprosto zmateně i polekaně zaklonila hlavu a setkala se s pohledem vysoce pobaveného Tichošlápka.
"Díky. Už mě můžeš pustit," vzepřela se celá rudá proti jeho hrudníku. Rozhodně nebude tam, kde před ní byl zástup holek a on se tím ještě baví. Tak trochu víc visela nohama ve vzduchu.
"Můžu?" protáhl k ní tiše a pak dodal sametovým hlasem: "Ale co když nechci?"
"Pak tě to bude hodně bolet," utrousila Amy sladce jedovatým hlasem a už zvedala koleno do těch správných míst. Nelíbilo se jí to sevření. Nelíbilo se jí, jak se k ní chová, jako kdyby byla levný doplněk a už vůbec se jí nelíbilo, že jí vyhrnoval rukávy a košili a takhle tiskl.
"Pane Blacku, co to tam vyvádíte?" ozval se přísný hlas do Siriusova nádechu, se kterým jí pravděpodobně chtěl ještě něco odpovědět.
I s Amy v náručí se otočil na starší čarodějku ve špičatém klobouku, která měla rty pevně semknuté a v ruce jakési složky. "Nic, paní profesorko. Jenom držím," uculil se Tichošlápek nevinně a James s trochu zaraženým Petrem postávali jen kousek od nich. Remus se už odešel přiřadit k prefektům.
"Pusťte slečnu Greyovou a já si ji s dovolením odvedu s sebou," zkonstatovala profesorka a naprosto okázale přecházela pohledy ostatních studentů, kteří se celým divadlem bavili.
Amy v jeho náručí doslova strnula, protože takováhle popularita jí skutečně nebyla příjemná. A aby toho nebylo málo, nasadil tomu Black korunu:
"A vrátíte mi ji zase?"
Copak je hračka? Kruci už taky. "Blacku, pusť mě a jdi si hrát s někým jiným," zavrčela k němu tiše, aby ji pokud možno profesorka neslyšela a vykroutila se z jeho sevření jenom proto, že on trochu povolil ty paže. Otočila se k němu zády a uhladila si dlaněmi hábit, než zamířila trochu nervózně k vyučující.
"Dobrý den, slečno Greyová. Jsem Minerva McGonagallová a odvedu vás spolu se studenty prvního ročníku do Velké síně, kde vás Moudrý klobouk zařadí do jedné z kolejí. Vzhledem k počtu prváků půjdete na řadu jako první," vysvětlila jí a pokynula k ní, aby ji následovala do hradu. Stejně už na nádvoří zůstaly prakticky samy a jen pár opozdilců proběhlo do síně kolem nich.
Trpělivě vyčkávala na schodech a pohledy, jaké na ni vrhala prťata, která místy nebyla o moc menší než ona sama, jí na klidu nepřidávaly. Žmoulala si rukáv, a co chvíli přešlápla, než je McGonagallová konečně odvedla k zařazování.
Když se před ní otevřely dveře Velké síně, Amy byla doslova okouzlená. Dávala si pozor, aby neopackla a nevyválela se před zraky všech místních studentů a profesorstva. Kluci už ji s kolejemi stihli seznámit a tak docela spolehlivě podle té party poznala, který patří Nebelvírským. Mrzimor si stále trochu pletla s Havraspárem a ke Zmijozelskému se radši ani nedívala.
Zastavila se s hloučkem prvňáků v zádech až u stoličky, na které začal zpívat ošumělý klobouk, který měl podle množství záplat a odřenin jasně to nejlepší už za sebou. Z toho zpěvu jí přešel mráz po zádech a chvíli váhala, když profesorka Bradavicím vysvětlila, že tu letos mají novou studentku, která nastoupí do šestého ročníku a původně studovala v Krásnohůlkách. Jasným hlasem pak vyvolala její jméno:
"Amy Rebeca Greyová."
Dívka polkla, pozvedla bradu a za relativního ticha v síni, vystoupila ten schůdek ke stoličce a posadila se na ni. Během vteřiny se ocitla ve tmě a v hlavě se jí ozval tichý klidný hlas:
"Ale ale… kohopak to tu máme?" protáhl a pokračoval. "Slečna s polovinou kouzelnické krve v jinak čistokrevné linii." Amy zadržela dech a jenom čekala. "Mrzimor nepřipadá v úvahu a ve Zmijozelu tě cesta nečeká, přestože jim jednou budeš blízko. Chytrá jsi, to ano. Ale i bojovnice a svoje bitvy jsi prozatím vyhrála. Hm…" odmlčel se klobouk na chvíli a dívka seděla bez hnutí dál. Připadalo jí to jako hodiny, ale ve skutečnosti to celé trvalo sotva pár vteřin, když klobouk do sálu hlasitě vyřkl její další cestu: "Ať je to tedy Nebelvír!"
Amy spadl kámen ze srdce, protože tam aspoň někoho znala. Sklouzla ze stoličky a vydala se směrem ke stolu, kde bratranec se svými kamarády nadšeně křičeli a vítali ji spolu s celým stolem potleskem. Dívka zrudla a přisedla si na místo, které jí posunutím vytvořil Remus. Tiše mu poděkovala a nerušila hovorem další zařazování, na rozdíl od kluků, kteří si pořád něco špitali.
Zamyšleně pozorovala Moudrý klobouk a v hlavě jí znělo to, co k ní ještě tiše šeptl, než jí ho McGonagallová sundala: "Jednou si tě tvůj osud najde."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 30. července 2012 v 16:54 | Reagovat

Super.:-) Skvěle jsem se u toho bavila. Hlavně u tý zvedačky.:-D Siri opět nezklamal, on je úžasnej. Stejně ale doufám, že se Amy zamiluje do Remuse.:-) To že je Péťa její příbuzný mi bylo jasný z první kapči a upřímně - je fain, že má v nějaký povídce větší prostor a není jen terčem posměchu, ale taky starostlivým bratránkem.
I tady se budu opakovat, když napíšu, že se moc těším na pokráčko.
Měj se krásně, užívej léta a ať tě múza neopouští.:-)

2 Verča Verča | E-mail | 30. července 2012 v 16:55 | Reagovat

Jo a mimochodem, zajímavej název.:-)

3 vivienne vivienne | Web | 3. srpna 2012 v 21:04 | Reagovat

Mám tu holku ráda a vážně se těším, co bude dál.

4 Martnka Martnka | 7. srpna 2012 v 15:25 | Reagovat

Ok, jsem naštvaná- proč je tu tak málo kapitol? Prosím, prosím, smutně koukám. Jinak tahle část se mi opět (jak překvapivé, že?) líbila, a už nevím co psát, tudíž doufám v brzké přidání další kapitoly, třeba mě při ní napadnou další slova chvály :)

5 Ninsie Ninsie | Web | 13. srpna 2012 v 19:05 | Reagovat

[1]: Siriuse bych nejradši odstřelila. Upřímně? Kdybych byla v její kůži, nemluvila bych a rovnou by pak místnímu Casanovovi něco chybělo. Něco dost podstatného. Ten spodní mozek. :D
Uvidíš, jak se to s Amy mít bude anebo nebude, každopádně to je přesně to, o co mi šlo. Všude Petr jenom žere a žere a prožere se až k Voldemortovi. Tak tady to snad bude jinak.
Doufám, že si i ty užíváš léta a užívat ještě budeš :) A pozdravuj Ebby :)

[2]: Díky:D Podle mne sedí :D

[3]: To jsem ráda :) A uvidíš sama.

[4]: Martnko, sežeru tě. Říkaly jsme s Ewil, že jsme na chatě :D A návrat byl skoro až teď :D Kapitola bude, ale pořád čekám na to, jak se předvedeš ty a Verča :D

6 Misty Misty | 17. srpna 2012 v 21:58 | Reagovat

Líbí se mi ten nápad, že je Červíček její bratránek a není to klasicky jen trn příběhu v době Pobertů.
Dokonce Amy je mi jako dívčí postava a taky hlavní velice sympatická což je u mě co říct všem bych kroutila krkem, podpalovala vlasy apod. :D
Black je prostě Black :D Stejně mám slabost pro Remuse a Jamese nechám Lily. Jen, proč zase Nebelvír? O Nebelvíru toho víme už tolik a stává se u mě snad už nesympatickou kolejí, protože každý sází svoje postavy přesně tam. Pobertové tam jsou určitě, ale Amy by se mi líbila jinde. Takže jsem zvědavá jak její prostor v koleji dobarvíš. Protože neustále oplývání hrdosti mě unavuje a je to už takové přehrávání. Každopádně těším se na to!:)

7 Ninsie Ninsie | Web | 19. srpna 2012 v 19:53 | Reagovat

[6]: Jsem ráda, že je ti Amy sympatická, i že ji neshledáváš jen jako trn v příběhu Pobertů. Pokud ti vadí, že je v Nebelvíru, pak máš dvě možnosti. Buď číst dál a překousnout to, nebo toho nechat rovnou. Anebo vlastně je tu ještě jedna - napiš něco sama a postavu si umísti kam jen budeš chtít.
Hrdost nutně nemusí být jenom ta jedna, co prezentují autoři fanfiction povětšinou. Jistě, Amy je hrdá, ale hrdá jiným způsobem a na jiné věci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama