Část čtvrtá: Tos nemusel

22. listopadu 2012 v 21:06 | Ninsie |  Dokud dýchám
Po strašně dlouhé době přidávám další část, kterou tento blog tak trochu probírám. ;)
Minule jsem dostali náznak Peterova tajemství a Amy se už nějak stihla popasovat se životem v Bradavicích. Dneska nás pro změnu čeká neodolatelný James, unavená Amy, Sirius honící si své mužské ego a Remus, co jako vždy uhodí hřebíček na hlavičku. Do toho všeho se přifaří Brumbál s velice inteligentním nápadem, jak si zpestřit školní rok.

Komentáře potěší. :)


Část čtvrtá

Tos nemusel


Velký sál byl doslova plný šumu, ve kterém se i tak podařilo zaslechnout Amy Jamesovo zavrčení: "Brumbál se naprosto zbláznil."
Dívka se ušklíbla a jenom lehce pokývala hlavou. V tom s ním musela skutečně souhlasit. A zdálo se, že podobného dojmu nabyli i ostatní studenti, na jejichž tvářích se mísila čirá nedůvěra s naprostou nevěřícností, až po jakýsi nedefinovatelný patos zmatenosti. Prsty zatínala do desky stolu a tvářila se značně křečovitě, protože se ještě tak docela nerozhodla, jestli se má nenápadně vytratit, anebo počkat, až si Brumbál vychutná reakci a bude pokračovat.
Nejspíš bude muset to druhé, protože ředitel Bradavic právě postoupil znovu k pultu, kde měl očividně sepsané podklady, protože něco krátce hledal v papírech.
"Ticho, prosím. Uklidněte se!" vyzval studenty mírným hlasem.
Sykot a šum se dostal na unesitelnou hranici, ale rozhodně neutichl docela. Ještě se ozývalo několik rozčílených hlasů, které ale velice rychle umlčela profesorka McGonagallová a bradavický šafář.
"Samozřejmě jsem tímto nechtěl naznačit, že letošní kolejní pohár ve famfrpálu se konat nebude," chopil se Albus znovu slova a mírným, ale důrazným tónem promlouval ke studentům.
"Super," zamnul prsty James, ale vzápětí jeho úsměv vyloženě povadl.
Amy se tiše uchechtla a loupla po něm pobaveným pohledem, který jí Dvanácterák vrátil společně s menším zahrožením pěstí. Dívka nasadila nevinný výraz a zrak znovu stočila na ředitele.
"Kdybyste skutečně poslouchali až do konce, pak byste věděli, že letos bude famfrpál zaujímat jen polovinu bodů nutných k získání poháru," vysvětloval jim znovu trpělivě. "Druhou půlku získáte za mezikolejní družstva v hledání čtyř bradavicích ctností. O co půjde? Na to už musíte přijít jen vy sami. Skupiny budou dvě a každá bude mít za úkol najít ty, ze svých kolejí," pokračoval Brumbál nerušeně dál, zatímco v sále bylo doslova hrobové ticho. Jen sem tam se ozvalo nevěřícné uchechtnutí.
Amy složila ruce do klína a pohrávala si s cípem dlouhého rukávu. Snažila se zachovat klid, ale klidná nebyla ani trochu. Za skoro tři týdny v Bradavicích už jí došlo, jak ošemetná a nebezpečná může být i pouhá cesta z knihovny do společenské místnosti a že dostat se do potyčky mezi Nebelvíry a Zmijozely, je silně o krk. Zvlášť, když se přitom tříští kamenní a to cvoci typu Blacka, Blackové, Snapea, Pottera a Malfoye a Pettigrew si to vyloženě vychutnávají. Jí se z toho zvedá žaludek. Ještě teď má ruku celou fialovou, když ji jedna tlaková vlna kouzla prudce odmrštila na stěnu jenom proto, že si dovolila zahnout za roh a chtěla se vrátit na kolej. Blacka seřvala na tři doby a bylo jí srdečně jedno, čí kouzlo to bylo. Když jí chtěl bratranec vyhrnout rukáv, aby se podíval, co má s rukou, vyškubla se mu a zrychleně zmizela. Od té doby se mu vyhýbala, protože měla až v příliš živé paměti jeden jeho večerní návrat, kdy spíš než jako její příbuzný, se tvářil jako ledový vrah.
"V rámci úrovně nutné magie budou losována jména žáků šestého a sedmého ročníku a to tak, že se nebudou sami hlásit, ale vybírat budeme ze všech. V každém družstvu bude šest studentů. Zmijozel bude spolupracovat s Mrzimorem a Havraspár s Nebelvírem. Počet osob z jednotlivých kolejí, bude ovlivněn losem, přesto nebude kolej s menším počtem studentů nijak znevýhodněna. V případě úspěchu či neúspěchu, si odnese přesně stejný počet bodů, jako ta, se kterou spolupracovala."
Bylo to čím dál horší. Při rozdělení spolupráce se ozývalo rozčilené mumlání hlavně zmijozelských, při kterém se na mrzimorských tvářích objevoval čirý děs.
Brumbál se usmíval jako měsíček a Amy složila hlavu do dlaní. Skutečně tahle škola začínala být zlý sen, ze kterého ale neměla šanci se probudit.
"Jména jednotlivých studentů, kteří budou reprezentovat svou kolej, se dozvíte ještě dnes večer. Můžete jít," propustil je Brumbál zvýšeným hlasem, aby přehlušil hukot a šum nespokojeného studentstva.
James nespokojeně špulil rty a dokonce si odpustil i provokování Lily, která kolem něj s partou kamarádek prošla. Amy se zavěsila do Dianne a společně s Remusem opouštěla sál až skoro nakonec. Nepotřebovala pocit sardinky v oleji, jak se všichni rozrušeně cpali ven, aby mohli prodiskutovat nejnovější Brumbálův výmysl.
Hnědovlásce z toho bylo vyloženě špatně. Cosi neurčitého odvětila Náměsníčníkovi na otázku, kterou stejně nevnímala a potřásla hlavou. Nechtěla si hrát na detektiva a už vůbec se nechce podobné věci účastnit. Má práce dost sama se sebou, aby zvládla všechno, co má a i to další, co by mohlo přijít.
Varovali ji, že by se to mohlo vrátit.
Jenže ona si to zoufale snažila nepřipouštět. Spíš v jakémsi podivně zamyšleném stavu dorazila s přáteli do společenky, která doslova praskala ve švech. Šum hlasů a překřikování spolužáků si nic nezadalo s kraválem ve Velkém sále.
"Podle mě je dobrá strategie základ. Takže zmáčknem Havraspár, ať nám vysype, co ví, a mrkneme se do mapky a dáme jim na frak," rozhazoval rukama James, když seděl na svém obvyklém místě a Sirius Black se rozvaloval v křesle a vypadal, že ho poslouchá jen na půl ucha. Neurčitě zamručel a nevěnoval vůbec pozornost Remusovi, který se posadil do dalšího z křesel a ani Amy, co si sedla na jeho opěrku. Koukal se kamsi směrem k oknu, špulil lehce přemýšlivě rty.
"Trpíš samomluvou, Pottere? Nepraštil tě někdo potloukem?" zeptala se ho skoro sladce hnědovláska a unaveně si promnula oči. Už pár dní jí nebylo dobře.
James sebou trhl a nechápavě na ni pohlédl.
Amy kývla bradou směrem ke Cassanovi. "Black nejspíš v duchu zaškrtává položky ze svého seznamu," podotkla dívka a Remus si jenom povzdechl. Sirius dál vypadal, že je pořádně nevnímá. Nebo přinejmenším se rozhodně ani při zmínce svého jména nepodíval jejich směrem. Jako kdyby je neviděl. Nebo vidět momentálně nechtěl. Jí to bylo fuk a nijak to neřešila. Nejspíš se dostali do fáze, kdy Tichošlápek skutečně přijal fakt, že je pro něj jenom vzduch, protože už pár dní byl klid. Anebo si našel další z dlouhé řady, co ho zabaví. Na chvíli.
"Cože dělá?" zopakoval Petr, na jehož vedení momentálně stála vážně hezká skupina lidí.
"Nech to plavat," mávla nad tím rukou s tichým povzdechem, a aniž by to zamýšlela, trochu se opřela o Náměsíčníka. Byla utahaná a nebylo jí dvakrát nejlíp. Cosi neurčitého jí svíralo útroby s obdobnou intenzitou, jako v nemocnici. Ve vzduchu cítila pach dezinfekce, ale věděla, že tohle si už jenom namlouvá. A o to víc ji to děsilo. Nedokázala totiž s určitostí říct, jestli to není předzvěst a první náznak.
Remus ji přátelsky objal, lehce jí třel paži a trochu ustaraně na ni pohlédl. Amy se sotva znatelně pousmála a na okamžik zavřela oči. Z hnědovlasého mladíka sálalo příjemné a uklidňující teplo. Pomalu se nadechla a pak doslova zprudka vydechla, když se ozval Siriusův hlas se značně jízlivým podtónem: "Vážně vy dva - běžte si najít pokoj."
"Hrabe ti, Blacku?" povytáhla dívka nechápavě obočí a pak si i sama odpověděla. "Proč se vlastně ptám, co? Jasně, že hrabe. Jestli ti ovečky na seznamu už došly, jdi si svou frustraci léčit jinam." Nebyla ani trochu milá, ale měla toho prostě dost. Potřebovala se ujistit, že není na seznamu a pak měla v plánu si jít lehnout a pokusit se z toho všeho vyspat.
"O můj seznam neměj péči. Nebylas to náhodou ty, kdo se tady minule vztekal, abych šel s Townshedovou jinam?" nadhodil s jakýmsi blahosklonným tónem. "Jenom ti vracím tvou vlastní radu, Greyová," zazubil se nevinně.
Amy protočila oči a při tomhle gestu se jí po stranách zraku lehce zatmělo a ve spáncích zatepalo. Nakrčila čelo, aby se trochu uklidnila a naklonila se opatrně o něco víc dopředu k Siriusovi. "Díky za tvou starostlivost," zapitvořila se a vzápětí pozvedla prst a lehce dodala. "To jsem sice řekla, jenže tvoje hlava a její výstřih se k sobě nějak moc nápadně měli. Ještě nebylo ani po desáté a jednomu prvákovi vypadla v šoku i hůlka z ruky."
Tichošlápek velice pomalu pozvedl obočí a rty se mu roztáhly do širokého zlomyslného úsměvu. Okolí, které jejich poměrně hlasitému rozhovoru začalo věnovat pozornost, si nevšímal.
"To jsem netušil, že se o mě až tak zajímáš, že víš, kam strkám hlavu anebo jiný části těla."
Amy se z té představy udělalo ještě hůř a žaludek se povážlivě zhoupl, ale udržela tvář a se stejnou zlomyslností podotkla: "Nezajímám. Jenže jsem netušila, že sis vzal za poslání dávat dětem sexuální výchovu," rýpla si jízlivě a i když se snažila, její hlas byl unavený a zvláštně dutý.
Black se rozesmál bez jediné známky pobavení, až z toho jednomu přešel po zádech i mráz a naklonil se k ní stejně, jako ona k němu. Skoro se dotýkali nosy. "To víš. Čím dřív začnou, tím líp. Jenže od určitýho věku už je pozdě, co Greyová?" Poslední větu pronesl s pořádným důrazem.
Tohle byla poslední kapka.
Na tváři mu přistála dívčina ruka s takovou razancí, až ji rozbrněly všechny kosti. Zanechala po sobě pulzující rudý otisk dlaně a všech pěti prstů. Sirius na ni bez jakékoliv emoce pohlédl a stáhl si z nepatrně natrženého rtu kapku krve. V místnosti bylo rázem hrobové ticho a všechny pohledy se upíraly na tu naprosto neskutečnou scénu. Amy dýchala namáhavě a přerývaně, srdce jí zběsile bušilo a ve tváři byla bílá jako stěna. Prudce vstala a bez jediného slova zamířila přímo ze společenky. Spíš se prodrala mezi tím ochromeným publikem, kdy Siriusovy obdivovatelky vypadaly, že ji během vteřiny rozsápají, protože si dovolila vztáhnout ruku na jejich modlu.
Pěkně pitomou modlu. Do nastalého ticha bylo slyšet zaklapnutí obrazu, za kterým zmizela.
"Tos nemusel," zavrčel Remus poměrně dost naštvaně a pohledem probodl mladíka naproti sobě. Nechápal, co to do něj vjelo a v tomhle ohledu ho vážně nepoznával. Ale došlo mu docela dost spolehlivě, že tady někdo zatraceně přestřelil.
"Jasně, aby tys nebyl na její straně," prskl popuzeně Black. "Holky mění všechno, co?" přisadil si jízlivě a prsty si projel vlasy na skráni. Dívčí povzdechy ignoroval.
"O čem to sakra meleš?" sekl po něm Náměsíčník vyloženě nechápavě a poklepal si na čelo, jestli se třeba už Tichošlápek nezbláznil. Všechno tomu začalo napovídat.
Sirius zlostně trhl rameny a s jedovatým úsměvem se otočil na Petra, který vyloženě v šoku zíral na oba dva, vlastně předtím všechny tři. "A pak kdo ji má nechat bejt, co? Tohle ti nevyšlo, Péťo."
Červíček se přikrčil pod tíhou slov a kamarádovým výrazem, ale neřekl ani slovo. Jenom cosi neartikulovatelného zakňučel a uhnul pohledem. Nebyla vhodná doba na to, aby se připojil do diskuze zvlášť, když kolem to nebezpečně lítalo.
"Tichošlápku, klid," sykl k němu James, pevně mu stiskl rameno a prudce se otočil na čumily okolo. "Co je? Nemáte nic lepšího na práci, než blbě civět?!"
Většina spolužáků se trhnutím probrala a zprvu váhavě se rozproudil hovor. Sem tam se po nich ještě někdo občasně podíval. Remus zavrtěl hlavou a zvedl se mlčky z křesla. Vrhl po Siriusovi zklamaný pohled a beze slova opustil kolej, stejně jako Amy pět minut před ním. Vážně nechápal, co jeho příteli přeletělo přes nos. Chvíli byl klid, chvíli bylo bojiště, ale tohle byl jasný zásah děla.
Sirius se naproti tomu tvářil značně nepřístupně a ruce měl pevně založené na prsou. "Říkala si o to," zamumlal sotva slyšitelným popuzeným hlasem.
James potlačil povzdech a Petr po něm vrhl hodně ošklivý pohled, když se Tichošlápek nedíval.
"Zapomeň na to," snažil se Dvanácterák trochu zmírnit celý dopad a odvést jeho myšlenky jinam hned dalším dotazem: "Kdo myslíš, že půjde za nás do hry?"
Černovlasý mladík dlouze vydechl a hrdelně zavrčel. Červíček při tom zvuku nadskočil a odsunul se od něj dál a Potter po Siriusovi vrhl varovný pohled.
"Jestli Brumbál naprosto nezesenilněl, pak to budeš ty, Evansová, já a Náměsíčník," prozradil mu s jistou neskromností a trhl rameny. Ušklíbl se už mnohem klidněji a zvláštně pobaveně. "A jestli jo, tak pošle Petříčka, jeho úžasnou sestřenici a tu chichotavou černovlásku z šestýho ročníku. Pak nějaký lidi z Havraspáru, co se budou snažit zachránit tuhle zpackanou akci."
James se jenom zašklebil a zvedl se z křesla, když se ve společence objevila jejich kolejní ředitelka. "Chvíle pravdy. Tak uvidíme, nakolik ses trefil," houknul k Tichošlápkovi a oslnivě se zazubil na McGonagallovou, když se procpal až k ní a pokoušel se jí nakouknout přes rameno. Profesorka papír ale velice obratně zakrývala a držela mimo jeho dosah, aby všichni měli naprosto stejné podmínky. Nakonec seznam přilípla na nástěnku jen z jedné strany. Povzdechla si a mávla na Potterem rukou.
"Vybrané studenty očekávám zítra o půl osmé večer u sebe v pracovně," zvýšila hlas, aby přehlušila ten natěšený a nervózní šum studentů okolo. "Nezapomeňte na večerku a snažte se pokud možno do konce večera nepřipravit svou kolej zbytečně o cenné body. Dobrou noc." Bez dalšího se zavířením svého pláště opustila společenskou místnost.
Buclatá dáma ještě ani nestihla zakrýt vstup, když se u nástěnky strhla doslova bitka, jak každý chtěl znát výsledky co nejdřív. Dvanácterák se zdárně lokty protlačil přímo k papíru a nadšeně přes celou místnost oznamoval. "Hej, brácho. Tak je to půl na půl," pobaveně se chechtal.
Sirius už stál na nohách a posunkem mu naznačil, ať přečte jména. Rozhodně nevěnoval pozornost Petrovi, jehož pohled se mu skoro nenávistně zabodával do zad. Jednou za to všechno zaplatí a on se na to už v duchu těšil. Každý zaplatí.
"Z Havraspáru jenom Claremontová. Od nás Evansová, Lupin, ty, já a Greyová," vykřikl to poslední jméno vyloženě pobaveně a Červíček se při něm doslova přidusil. Tohle nevypadalo dobře. I když… "Takže to vypadá, že se budeme vážně bavit."
"Hlavně budeme muset zapojit mozek, Pottere. Pokud ovšem takový orgán vůbec vlastníš a nemáš tam jenom prostory k pronájmu," podotkla Lily lehce kousavě. Sledovala je celou dobu a nyní postávala s rukama založenýma na prsou a povytaženým obočím přímo kus od Jamese.
Dvanácterák mrkl na Siriuse a oslnivě se na zrzku zazubil. "Veškerý prostory sis pronajala ty, Evansová. Nezbylo ani trochu místa," povzdechl si na oko a pak dodal: "Ale v zájmu vítězství bys mě měla směřovat k těm správným cílům a trochu mě motivovat. Takže nešla bys se mnou na rande?"
Lily povytáhla velice pomalu i druhé obočí a pak se bez známky pobavení rozesmála. "Nech si ty kecy pro někoho jiného, Pottere," vztekle na další pozvání mávla rukou a odpochodovala nasupeně do dívčích ložnic. Tohle už ji vážně unavovalo. Dveře nahoře za ní práskly.
James trochu svěsil ramena a jeho nálada rapidně poklesla. Došoural se zpátky na pohovku ke svým přátelům, rty tiskl pevně k sobě a pohled zabodl do plápolajícího ohně.
"Nevěš hlavu, Dvanácteráku, ona povolí. Teď spolu přece budete trávit hodně času. Musíme to vyhrát," nastínil lákavě Sirius lepší vyhlídky a hned na to se ušklíbl, "pokud nám to teda nepodělá Greyová. Radši bych trávil čas s Obří olihní, než s ní."
"Hej! Pořád je to moje sestřenice," ozval se Petr. "A domluvím se s McGonagallkou, abych místo ní šel já," dodal nezvykle statečně a Jamese tím vyloženě překvapil. Povytáhl obočí a zabodl do něj pohled, jako kdyby čekal, že to Červíček ve vteřině přímé konfrontace odvolá.
"A?" bez zájmu na něj pohlédl Tichošlápek a nadechoval se k další odpovědi, kterou se pravděpodobněji chtěl Petrovi vysmát za ten pitomý nápad, když se vedle nich zjevil Remus s naprosto vážnou a ustaranou tváří.
"Amy teď stejně nikam nepůjde," svalil se do křesla a promnul si spánky, ve kterých mu tepalo.
Reakcí mu byl trojí nechápavý pohled a Siriusova narážka "Jasně. Přece se urazila. Bylo by pod její důstojnost pracovat v jednom týmu se mnou."
Remus doslova zaúpěl. "Siriusi, ty jsi vážně kus vola." Ještě, než se stihl jmenovaný hezky hlasitě ohradit, Náměsíčník okamžitě pokračoval. "Nikam nepůjde, protože se složila. Našel jsem ji ležet na chodbě ve druhém patře a vypadala, že ani nedýchá. Nedokázal jsem ji probrat. Pomfreyová mě z ošetřovny okamžitě vyhnala a řekla, že tohle zavání a je to dost vážné."
Ticho, které se mezi nimi rozhostilo, by se dalo krájet. Tichošlápek polkl jakoukoliv jedovatost, co chtěl na její konto pronést a beze slova na Remuse zahlížel a pak se vytáhl na nohy.
"Do háje," zamumlal sotva slyšitelně a spíš pro sebe, než pro ostatní. Bez jediného pohledu a s naprosto nečitelnou tváří a taky naprosto nečekaně opustil dlouhými kroky společenku. Vůbec si nevšiml, že Červíček ho, popelavý ve tváři, následoval jako stín.
Tady končila veškerá hra. A oběma to bylo jasné, třebaže každý si důvod vykládal po svém a každý z nich měl svým způsobem pravdu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 24. listopadu 2012 v 10:10 | Reagovat

doufám, že další díl bude co nejdřív, protože to teď dost napínavé

2 Ninsie Ninsie | Web | 25. listopadu 2012 v 18:01 | Reagovat

[1]: Neboj, další kapitola by se měla objevit někdy v týdnu :)

3 Verča Verča | E-mail | 27. listopadu 2012 v 16:19 | Reagovat

Tak jestli po tomhle nepřidáš pokračování co nejdřív, naučím se cruciatus a...
Super Nini, tohle začíná být hooodně zajímavý.:-)
Dík za hezký počtení.

4 Ninsie Ninsie | Web | 27. listopadu 2012 v 20:03 | Reagovat

[3]: Nininka se netýrá cruciatem :D Ta se jenom škrabká a pomačkává, aby se jí dobře psalo :D
Jinak jsem ráda, že se ti to líbilo. Další kapitola snad brzy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama