Část šestá: Komu svěří tajemství ten, kdo se nemá jak jinak svěřit?

20. prosince 2012 v 23:38 | Ninsie |  Dokud dýchám
Když už teda má být údajně ten konec světa (ne, že bych na něj věřila, ale z něčeho ten mediální humbuk být musí), tak vám k němu naděluju další díl Dokud dýchám. ;) Doufám, že se vám bude líbit.
No a jak se události po ošetřovně vyvíjí dál? A co první kroky v soutěžní skupině? Tušíte už Siriusův plán? ;)

Komentáře opět potěší.



Část šestá

Komu svěří tajemství ten, kdo se nemá jak jinak svěřit?


Ta židle rozhodně nebyla pohodlná. Od celonočního sezení mu dřevěnělo pozadí a nohy docela znecitlivěly. Tiskl si k sobě látku neviditelného pláště a mžoural okolo. Nejspíš na chvíli usnul. Ne, že by to snad vadilo. Amy se neprobrala a nijak to nevypadalo, že by se k tomu chystala.
Paprsky prvního slunce dopadaly skrz vysoká okna a vytvářely na zemi světelnou mozaiku. Světlo neskrylo před jeho očima to, co tma dokázala spolehlivě. Dívka před ním vypadala skutečně nemocně a zvláštně vzdáleně.
Sirius nakrčil čelo a naklonil se trochu blíž. Možná se chtěl ujistit, jestli hnědovláska spánek nepředstírá a ve skutečnosti si je dobře vědomá jeho přítomnosti a jenom se tím v duchu baví. U ní přece bylo možné cokoliv. Kousl se do jazyka, aby si připomněl to, k čemu se v noci odhodlal. Jasně, věděl, že to nebude jednoduché, ale nesnášel hádanky a dívka před ním jednou takovou byla. Hlavně potřeboval sám sobě dokázat, že je lepší a přesně to, za co se má. Že je to pořád on a ne nějaká zvrácená karikatura jeho rodiny.
Aniž by si to uvědomil, neviditelným plášť se dotkl hřbetu její ruky, když se k ní skláněl. Sotva znatelný dech, který klouzal z Amyiných úst, se Tichošlápkovi nepatrně otřel o bradu a zbavil ho posledních přediv spánku, třebaže to gesto bylo tak nevýrazné.
Sirius se prudce narovnal a ustoupil několik kroků od postele. Cosi neznámého mu sedělo okolo žaludku a vtíralo se mnohem hlouběji. Nechápal to a chápat nechtěl. Nepřišel pitvat sebe a už vůbec se nechat nachytat, když úkosem pohlédl na hodiny, které ukazovaly šest hodin a pět minut ráno. Brzo se objeví Pomfreyová a nebude moc reálné nepozorovaně vyklouznout z ošetřovny. Otočil se a ještě jednou na Amy pohlédl přes rameno, pak se vydal ke dveřím, ale zdaleka ne tak svižným krokem, jak doufal. Nohy mu nepříjemně mravenčily a musel se soustředit a nutit je do pohybu. Takhle fakt spal naposledy. Navíc potřebuje pár věcí naplánovat a dát se po té nepohodlné noci trochu dohromady.
Z ošetřovny vyklouzl právě v okamžik, když madam Pomfreyová otevírala dveře kanceláře a vydala se na ranní prohlídku svých pacientů.
Celý den se vlekl víc, než zkažený lektvar v Petrově kotlíku. Sirius naprostou většinu hodin prospal, takže to byl právě James, který mu kryl záda. Celkově byla nálada po včerejšku víc než podivná. Remus zarytě mlčel a dělal si poznámky, Petr zíral kamsi do blba, Tichošlápek si ustlal na učebnicích a Dvanácterák jenom krčil čelo a nepobíral, co se stihlo za pár hodin tak moc změnit. Svou pozornost proto upřel na záda jisté zrzky, podepřel si rukou bradu a přimhouřil oči. Byl čas na novou strategii a on si rozhodně nemínil nechat příležitost protéct mezi prsty. Teď s ní bude v úzkém kontaktu denně. Samozřejmě kvůli týmu. A to by bylo, aby něco nebylo.
S viditelně lepší náladou dloubl bráchu do žeber, aby se probral, protože vyučování pro dnešek skončilo. Sirius jenom ospale zamručel a zamžoural okolo. Věci shrnul do tašky a zvedl se ze židle. Prsty si projel rozespale vlasy a protočil oči, když se ozval kus od něj dvojí povzdech. Otočil se k dívkám kupodivu zády a pozornost upřel na slintajícího Jamese.
"Polkni slinu," sykl k němu pobaveně a kývl k zádům Evansové.
Potter se na něj zašklebil a praštil ho do ramene. Zahýbal obočím a pohledem si velice důkladně a znovu sjel Lily. Úsměv se mu protáhl a výmluvně na bradavického Casanovu pohlédl.
Sirius popadl Jamese za rukáv a doslova ho z učebny vytáhl. Aby se ještě někam dostali.
"Hej! Co děláš?" šlehl po něm Dvanácterák popuzeně.
"Odvádím tě," vysvětlil mu se sotva patrným trhnutím ramen Tichošlápek. "Co myslíš, že bych tak asi dělal? Chystal se ti za rohem vyznat nehynoucí lásku?" ušklíbl se a pomalu se rozešel chodbou.
"A uděláš to?" hraně k němu zadeklamoval James, když srovnal s kamarádem krok. Kus za nimi se trousil Červíček a Remus naopak měl několik metrů náskok.
"Ne," vypadlo tvrdě z Blacka a koutek rtů vytáhl nahoru. "Právě teď hodlám vyznat nehynoucí lásku steaku a bramborám," ujistil ho o svých pohnutkách a James se zatvářil na oko zhrzeně. Přitiskl si pěst na hruď a zaskuhral:
"To bolelo!"
"Nebuď padavka." Sirius trochu zrychlil, aby došel zamyšleného Náměsíčníka. Po včerejšku se jejich vztah pohyboval na docela záhadné rovině. Od rána spolu prohodili sotva pět slov na neutrální téma. Za to společenka byla ještě dneska před snídaní plná té včerejší facky, co si Greyová dovolila dát Blackovi a všichni přece věděli, že to ta mrcha udělala schválně a drahoušek Sirius si to vůbec, ale vůbec nezasloužil - jak tvrdil jeho skalní fanklub, který už plánoval krutou mstu Amy.
"Náměsíčníku, jdeš s náma?" dlaň mu položil na rameno a trochu ho stiskl, aby mu věnoval pozornost. Remus se po něm roztržitě otočil.
"Co?" zamumlal s lehce nakrčeným čelem a trochu nechápavě. "Promiň, nad něčím jsem přemýšlel."
Tichošlápek nad tím mávl rukou a otázku mu zopakoval. To už je došli i James s Petrem. Lupinovi se na tváři objevil trochu rozpačitý výraz a zavrtěl hlavou. "Já ještě musím… Slíbil jsem, že… Říkal jsem si…" výmluvně kývl hlavou k protější chodbě a Dvanácterák se jenom zašklebil.
"Jasně, jdeš za Amy," shrnul Remusův pokus cokoliv vysvětlit. "Tak ji od nás pozdravuj," nadhodil pobaveně a odtáhl náhle mlčenlivého Siriuse na večeři. Petr se držel v závěsu několik metrů od nich a nijak se nehnal dopředu, jako obvykle.

***

Rozvalovali se ve společence na svém obvyklém místě. Červíček si lámal hlavu nad učebnicí přeměňování, James byl zabraný do vylaďování strategie letošní famfrpálové hry a Sirius prsty poťukával do opěrky křesla a zíral do plamenů. Jídlo pro Remuse stálo na stolku kousek od něj a pomalu chladlo. Když se na večeři vůbec neukázal, rozhodli se, že ho přece jenom hlady umřít nenechají a přinesli mu ho sem. Pořád to bylo lepší než ta dlouhá štreka do kuchyně a zase zpátky.
"Zkus to tu nepodpálit," popíchl Červíčka, když viděl ty jeho čím dál naštvanější pokusy a naklonil hlavu na stranu.
Petr k němu zvedl velice ošklivý pohled a pevně semkl masité rty. "Co kdyby ses staral o sebe?" prskl popuzeně a prudce máchl hůlkou. Nic nečekajícího Jamese jeho kouzlo odmrštilo stranou a převrátilo gauč.
Ozvalo se zaklení a nad kusem nábytku se objevila rozčepýřená hlava a velice nakvašený výraz.
"Sedlo ti to kuře na mozek?" vztekle zavrčel Dvanácterák a hůlkou vrátil do původního stavu jak pohovku, tak svoje brýle, ale i plán, na kterém pracoval a který se po Petrově zásahu koupal v inkoustové lázni.
Tichošlápek se naklonil k tlustému klukovi na koberci a povytáhl velice pomalu obočí. "Co kdybys tady přestal devastovat okolí a použil trochu hlavu? Dřív ti nevadilo prudit s každou kravinou a najednou je z tebe sólista?"
Červíček se napřímil a prudce zaklapl učebnici. "Dřív jsi nedával mojí sestřenici oplzlý návrhy a neskončila kvůli tobě na ošetřovně v takovým stavu," kontroval zpátky a ještě dodal. "Řekl jsem ti, ať jí dáš pokoj. Ale ty ne. Prostě ji z toho svýho seznamu vynech. Není na jedno použití. Je nemocná!" Když mu došlo, co z něj vyletělo, vykulil oči, vyděšeně zakvičel, prudce zaklapl učebnici a vytáhl se na nohy. Teď už měl pozornost obou přátel, kteří na něj doslova tázavě zahlíželi a tvářili se dost vážně.
"Počkej!" křikl na něj James, protože Petr kolem nich doslova profuněl směrem k východu.
"Co jí je?!" zkusil to ještě Sirius tak nahlas, aby ho prchající Červíček slyšel, ale vstup se za ním zaklapnul bez odezvy.
Zbylí dva si vyměnili pohledy. Tichošlápek nakrčil výrazně čelo a prsty si promnul bradu.
"Jak myslíš, že je nemocná?" zeptal se šeptem Dvanácterák, protože zase nechtěl budit pozornost ostatních.
Odpovědí mu bylo pokrčení ramen. "Netuším, ale zdravě rozhodně nevypadala. Vlastně možná od začátku. Já nevím. Zase jsem na ni moc nekoukal," připustil černovlasý mladík a s povzdechem se opřel do křesla a víc se rozvalil. Krčit čelo ale nepřestal.
James ho mlčky poslouchal a našpulil trochu rty. "Byls u ní celou noc a ani ses nepodíval do karty?" zeptal se poněkud nevěřícně.
Sirius zavrtěl hlavou. "Ne. Pomfreyka ji schovala do kanclu a heslo neznám. Nikde nebylo nic. Jenom jí nad hlavou cosi kreslilo divný čáry a určitě nespala. Ale mám plán, jak to zjistit" shrnul to, na co si pamatoval a něco mu ještě prozradil. Pevně semkl rty a pozvedl bradu. "A jen tak mimochodem - já ji tam nedostal," směřoval svoje vrčení spíš k místu, kde Petr zmizel.
Dvanácterák mlčel a díval se na něj, než po dlouhé chvíli se znovu tiše ozval: "Jsi si tím jistý? Anebo by sis tuhle jistotu spíš přál?"
Tichošlápek se zachmuřil a rysy ve tváři mu tvrdě vystouply. Šlehl nic neříkajícím pohledem po Jamesovi a prsty zaryl do opěrky. "Co je to za pitomou otázku?" prskl.
Potter pokrčil otázku a nejspíš chtěl v obdobném duchu pokračovat, ale nedostal se k tomu. V jejich zorném úhlu se objevil Remus a tvářil se o mnoho líp, než když je na chodbě po poslední hodině opouštěl. Vypadal, jako kdyby se mu ulevilo. Složil se vedle Jamese na pohovku a v žaludku mu hlasitě zakručelo. Náměsíčník se zatvářil rozpačitě a hned na to se široce usmál, když mu Sirius podsunul talíř s jídlem. Sklenka s pitím zůstala na stolku.
"Díky," zamručel hnědovlasý mladík a přitáhl si kuře blíž. Jedl hltavě, mnohem méně kultivovaně, než normálně. Jednak měl hlad a jednak se navenek pomalinku plížilo jeho druhé já, jak se měsíc za okny zakulacoval.
"Takže?" nadhodil Dvanácterák po chvíli vyplněné jenom kamarádovým žvýkáním.
Nečekal, že by se Tichošlápek zeptal na to, co je dva zajímalo. Tak to zkrátka udělal on.
Remus polkl větší sousto, než by bylo záhodno a trochu se mu vzpříčilo v krku, takže se lehce přidusil. Nezdravě bílou ve tváři vystřídala na minutu rudá barva. Odkašlal si, aby si pročistil krk a pohledem sklouzl od Jamese na Siriuse, kde se zastavil. Pootevřel rty, aby mu z nich vyklouzl prostý oznam. "Probrala se brzo odpoledne. Vypadá, že je jí o něco líp. Ale nic konkrétního mi madam Pomfreyová říct nechtěla," zavrtěl trochu zklamaně hlavou.
Jeho slova se setkala se širokým uculením ze strany Jamese a jakýmsi neurčitým výrazem Tichošlápka, který pouze podotkl: "Fajn."
Lupin povytáhl obočí a pár vteřin se na něj díval, ale neřekl už nic. Pak se otočil na Dvanácteráka. "Skoro mě z cesty smetl Červíček. Letěl, jako kdyby mu za patami hořelo a funěl hůř než mantichora dýchavičná. Co se stalo?"
Tentokrát byl Sirius, kdo mu odpověděl: "Ale, znáš ho. Prostě zase moc mával hůlkou a pak se urazil, když mu to nešlo. Nebo jenom dostal hlad. U něj je možný přece cokoliv." Svoje slova doprovodil klasickým úšklebkem, jakože je nad věcí. Byl, nebo aspoň zoufale chtěl. A když něco někdo hodně chce, tak se mu to přece vyplní, ne?
"Nerada vám tady ruším čajový sedánek, ale máme se hlásit u profesorky McGonagallové," ozvala se kus od nich Lily. Ruce měla založené na prsou, na hrudi se jí hrdě leskl prefektský odznak a tvářila se značně odtažitě. Snad aby Potter nic nezkoušel a pro jednou v životě prostě mlčel.
"Cože máme?" otočil se na ni Remus od sotva dojedené večeře.
Zrzka si povzdechla a klidně mu vysvětlila: "Tys tady asi včera zrovna nebyl, ale McGonagallová přinesla seznam studentů, kteří se zúčastní hry a řekla, že se máme dneska v půl osmé hlásit u ní v kabinetu. Pravděpodobně nám chce dát další instrukce anebo vysvětlit co přesně budeme hledat."
Náměsíčník odložil talíř na stranu a zvedl se společně s Jamesem, který si beze slova prohlížel Lily. Hned za nimi vstal i Sirius a trochu otráveně si povzdechl. Tyhle schůzky vážně nesnášel. Nasadil klasickou masku a pohledem probodl Lily.
"Pořád nám jeden chybí, nemyslíš?"
Dívka semkla krátce rty a nadechla se. "Pokud narážíš na Amy Greyovou, pak to budeme muset zvládnout bez ní. Pak jí vysvětlím, o co šlo," vzala to narovinu a ve stejném duchu i pokračovala. "Ale vážně, Blacku, od kdy ty máš problém říkat všemu pravým jménem?" pohodila dlouhými ryšavými vlasy, přičemž Dvanácterák při tom gestu jenom polkl a rázně zamířila k východu ze společenské místnosti. Ti tři ji během okamžiku následovali. Jenom Sirius u toho skřípal zuby.

***

Pracovna profesorky přeměňování byla zařízena částečně v nebelvírských barvách a nebyla ani trochu studená. Naopak se v ní sedělo příjemně. V krbu plápolal oheň a vrhal mozaiku odlesku plamenů po kamenných stěnách. Křesla, ve kterých posedávali, byla víc než pohodlná.
Minerva McGonagallová seděla za prostorným stolem, na kterém se na jedné straně vršila pojednání a eseje, které zadávala pravidelně za úkoly. Před sebou měla hrnek ještě kouřícího čaje, který svírala mezi prsty. Klobouk na hlavě jí sklouzl lehce na stranu. Pozorně sledovala tváře vybraných studentů, a ačkoliv před ní seděli raubíři první kategorie, byla vcelku spokojená. Byla si hlavně jistá, že je slečna Evansová a pan Lupin v případě potřeby zkrotí.
"Dnes to bude jen krátká informativní schůzka, takže vás rozhodně nezdržím dlouho," ujistila je a upila trochu čaje. Postavila hrnek na talířek a znovu k nim promluvila: "Jak vám už pan ředitel řekl, tahle soutěž ovlivní z poloviny výsledek školního poháru. A já bych byla skutečně nerada, kdybych ho na konci roku musela předat profesoru Křiklanovi," podotkla to poslední jen tak mimochodem a v očích se jí mihla bojovná jiskra. "Proto doufám, že dokážete vytvořit natolik efektivní tým, že budete schopni splnit zadané úkoly a v této části pokud možno slavit stejný úspěch, jaký se vám podařil vloni ve famfrpálu."
James se hrdě nadmul a Lily jenom protočila oči.
"Byla bych ráda, abyste spolupracovali se slečnou Claremontovou ve vší profesionalitě a k posílení mezikolejních vztahů. Je už na vás, jak se s ní domluvíte a kde se budete scházet. Já do soutěže nemohu nijak zasahovat anebo ji jakkoliv ovlivňovat."
Tady jí do řeči vpadl nečekaně Sirius. "Paní profesorko a vy si myslíte, že i Zmijozel se budete držet stejného kréda?" Znělo to trochu ironicky.
McGonagallová a povytáhla obočí. "Pane Blacku, profesor Křiklan je profesionál a pro váš klid i my budeme pod přísným dozorem, aby se zaručila objektivita," pronesla pevným hlasem a trochu se k nim naklonila. "Ještě nějaký postřeh? Pokud ne, ráda bych pokračovala." Pátravě prohlédla tváře svých studentů a pak napojila na místo, kde skončila. "Oficiálně to vypukne první týden v říjnu a potrvá do května, abyste stihli plnohodnotnou přípravu na OVCE. Budete hledat dvě ctnosti. Po jedné od Havraspáru a po jedné z Nebelvíru. Co přesně to je, to nevím. Dostanete indicie, které budete muset rozluštit a sami přijít na správnou cestu ke splnění úkolu." Odmlčela se, aby jim dala možnost položit případné otázky.
"Kdo je v tom druhém týmu?" položil dotaz po chvíli uvažování James. Přemýšlel, jestli ta jména dneska někde nezaslechl, ale jako kdyby to bylo snad tajné anebo co. Je hodně divné, že se s tím nikde nevytahovali, jak to většinou dělali.
"Dobrá a logická otázka, pane Pottere," ocenila to profesorka. "Jsou to pánové Malfoy a Snape ze Zmijozelu, slečna Belatrix Blacková. Z Mrzimoru se k nim připojí. Penelopa Montenegrová a Julaine Wittstocková společně s Eliasem Cleerem."
Bylo jasně vidět, že na tvářích přítomných se mihla jakási ostražitost. Sirius se následně společně s Jamesem zatvářili znechuceně a Remus se pokusil udržet stále stejný výraz. Lily nehnula doopravdy ani brvou, jen se jí v očích zračil bolestný odstup.
"Doufám, že se vzájemně nepokusíte zmasakrovat uprostřed chodby. Pamatujte na čistou hru, a že jsou i jiné způsoby," podotkla McGonagallová a pokračovala, "A propos - musíme si promluvit o slečně Greyové, poslední člence vašeho týmu. Nemyslím si, že by za daných okolností bylo nejlepší, aby se soutěže zúčastnila."
"Jaké okolnosti máte na mysli, paní profesorko?" zeptal se Tichošlápek pohotově a Lily po něm střelila popuzeným pohledem, aby nerušil.
"Myslím tím samozřejmě fakt, že dohání množství učiva a momentálně je pokud vím na ošetřovně a madam Pomfreyová mě informovala, že léčba je dlouhodobější záležitost. Takže z těchto relevantních důvodů požádám pana ředitele o nové hlasování," uzavřela to klidným, ale vážným tónem. "A to už by mělo být prozatím vše. Kdyby bylo potřeba ještě něco vám sdělit, dám vám včas vědět," zakončila tentokrát celé jejich sezení a gestem naznačila, že mohou odejít.
"Nashledanou," vyprovodila je ven s jedním slovem. Čtyři studenti se trochu neochotně zvedli a pomalu se vyloudali z pracovny profesorky McGonagallové a nebyli o nic moc moudřejší.
Sirius šel mlčky chodbou po boku Jamese a Remus se před nimi tiše bavil s Lily. Byli nezvykle zamlklí, protože jim nějakým zvláštním způsobem neunikla vážná nota v několika slovech.
"Takže Greyová s námi nepůjde. Tak doufám, že vyberou aspoň někoho schopnýho," kývl k němu Dvanácterák lehce hlavou a úkosem na bráchu pohlédl.
"Hm," zamručel Tichošlápek a pohled upíral kamsi před sebe a vypadal, že nad něčím uvažuje a skládá si pár věcí dohromady.
Komu svěří tajemství ten, kdo se nemá jak jinak svěřit? Kdo získá bezmeznou důvěru rychleji, než smrtelník? Pokud to chce zjistit a mít hlavně už od toho všeho klid a vrátit se do zažitého a dobře fungujícího módu, bude muset jet po dvou rovinách. A ani jedna nebude dvakrát snadná s tím, jaká je.
Jenže jaká vlastně je?
Za chůze narazil zády do Remuse, který se zastavil u portrétu Buclaté dámy. Trhnul sebou a omluvně na Náměsíčníka pohlédl.
"Možná bysme mohli jméno dalšího hráče místo Greyové navrhnout sami. Třeba by to prošlo," kul plány James, aniž by si všiml, že ho Sirius doopravdy dvakrát nevnímá. A pravděpodobně mluvil celou cestu a nevěnoval zrovna pozornost okolí, protože skoro nadskočil, když se za ním ozval tichý, ale pevný dívčí hlas:
"Nikoho hledat nemusíte. Půjdu s vámi."
Dvanácterák se prudce otočil a díval se do tváře Amy, která se choulila ve svetru a pravděpodobně se právě vracela z ošetřovny.
Na chodbu padlo nezvyklé ticho.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 22. prosince 2012 v 15:56 | Reagovat

juch, konec světa nenastal, takže doufám, že se dočkám dalšího dílu :-)

2 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 16:15 | Reagovat

Koniec sveta neprišiel - vďakabohu! Ani na koniec som neverila, skôr na nejakú zmenu - ale ani tú nevidím. Chcela by som Vám popriať Krásne sviatky, prázdniny, ale najmä Šťastný nový rok! Nech máte vždy čoraz viac a viac čitateľov :).

3 Verča Verča | E-mail | 30. prosince 2012 v 21:22 | Reagovat

Paráda. Amy je už mimo ošetřovnu a Siri odhodlaný zjistit co se děje... no, bude to zajímavý, o tom nepochybuji.:-)
Tak šup šup s další kapitolkou.:-)

4 Verča Verča | 30. prosince 2012 v 21:23 | Reagovat

Jo a přeji vám krásný, ale hlavně spokojený nový rok.

5 Ninsie Ninsie | Web | 23. ledna 2013 v 20:52 | Reagovat

[1]:Vivienne, jsem ráda, že to pořád čteš a nový díl se na tebe už těší. :)

[2]: Tobě dodatečně krásný Nový rok, ať je úspěšnější a hodně čitatelů a fungujících projektů. :)

[3]: Dodatečně Verčo, všechno pěkné do Nového roku. :) A jo, ještě to bude zajímavé, protože tohle všechno je teprve rozjezd. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama