2. Vítejte na SOUF

6. února 2013 v 20:01 | Ninsie |  SOUF
Zdravím,

přináším další díl překladu. Minule se Lina, aniž by si to naplno uvědomila, upsala ke studiu na univerzitě. A rozhodně ne tak ledajaké. Dneska se podíváme na to, jak se s tím chudina vyrovnává a na její první dojmy. ;)




2. Vítejte na SOUF


Rohanský jízdní expres se později dal do pohybu. Bylo to ale až potom, kdy kočí málem spadl (její řev ho skoro vyděsil k smrti) a až se Lině téměř podařilo samu sebe přesvědčit, že opět usnula.

Jízda touhle krajinou vypadala jako sen. Obrovské hory se rýsovaly na obzoru, průzračné řeky stékaly do údolí. A vzduch… a vzduch byl tak čistý a čerstvý. Rozhodně uměla hodně živě snít.

Zavřela oči, pomalu usínala. Tak živý sen, tak…

"Dojeli jsme,"oznámil kočí. "Toto je vaše univerzita."

Vytržená ze snů si Lina uvědomila, že zastavili. Váhavě vylezla z povozu, aby vzápětí zjistila, že stojí před několika velkými budovami. Vypadaly divně, spíš jako z jejího světa. Ale ne tak docela. Bylo to jako kdyby se někdo podíval na design moderní univerzity a okopíroval jej, aniž by si uvědomil, jaké funkce jednotlivé stavby mají.

Bylo tu parkoviště s místem pro handicapované, a dlouhé tyče, které měly pravděpodobně sloužit jako osvětlení, ale elektřina tu nevedla.

Největší budova nesla nápis: "SOUF - Seznamovací týden"

Když se podívala až nad univerzitu, viděla v pozadí cosi bílého a věžovitého.

"Co je to?" zašeptala ochraptěle, ačkoliv odpověď už znala.

"Tohle je Minas Tirith," podíval se na ni kočí a potom sotva slyšitelně zamumlal: "Jeden by si myslel, že aspoň budou znát největší město světa, o kterém píší."

"Ale… ech… Um..." zamumlala s pohledem u země. "Tohle není skutečné. Tohle není skutečné. Tohle NENÍ skutečné."

Zavřela oči a pak je znovu otevřela.

"To říkají všichni," odpověděl ten muž a ona na něj konečně pohlédla. Byl vysoký, blond a tvář měl přirozeně opálenou od toho, že většinu svého života strávil venku. Byl… Mňam. Naprosto k sežrání.

Jak dlouho na něj civěla, to si nebyla jistá, ale nakonec si uvědomila, že jí někdo klepe na loket. Otočila se - a nikoho neviděla. Tedy do okamžiku než shlédla dolů a spatřila ženu, která se na ni usmívala. Ona byla…

"Jsem Růža Křepelková, váš univerzitní poradce. Seznamování už začalo, máte trochu zpoždění. Následujte mě…" usmála se a na těch svých malých chlupatých chodidlech odcupitala až překvapivě rychle. Hobit - chvíli trvalo než se Lina dala natolik dohromady, že ji mohla následovat.

"Měla jste příjemnou cestu?" ptala se Růža stále s úsměvem od ucha k uchu.

"Um... ano."

"To je dobře, drahoušku. Tak jsme tady," a s tímto ji popostrčila ke dveřím. Otevřela je a obě vstoupily do velké haly.

Musely tam být stovky lidí a všichni se otočili a dívali se na Linu, když vešla. Cítila, jak jí začínají hořet uši a co bylo horší, cítila na sobě Gandalfův pronikavý pohled. Ten vysoký vousatý muž na pódiu nemohl být nikdo jiný.

"Ach, jste Lina Holling, nemýlím-li se? Ano, musíte to být vy. Posaďte se. Jsem si jistý, že někdo z ostatních vám případně později doplní informace. Děkuji, Růžo, to už budou všichni."

Lina klesla na nejbližší židli a dívka, která seděla vedle ní jí věnovala povzbudivý úsměv.

"Jsem Jenny," zašeptala.

"Lina."

"Celkem šílený, nezdá se ti?"

"Bohužel to vypadá, že jsem zapomněl, kde jsem skončil," začal Gandalf a shlížel dolů do svých papírů. "Ach ano. Čas, který zde strávíte, nebude mít žádný vliv na vaše životy ve skutečném světě. Vrátíte se do toho samého okamžiku, kdy jste odešli. Pokud si kdykoliv budete přát skončit, budete posláni do vašeho světa, ale nedostanete žádnou licenci. Musíte projít všemi předměty, abyste ji dostali."

"Podívala ses na seznam předmětů?" zašeptala Jenny, když Gandalf pokračoval v monotónním mumlání o podmínkách projití.

"Já…" začala Lina a pak na sobě opět ucítila ten pronikavý pohled. Zajela na židli ještě níž.

"Děkuji, slečno Holling. Takže teď už na vás v pokojích čekají vaše učebnice a rozvrhy. Legolasi, máš seznamy a mapy poschodí?"

Davem proběhl malý povzdech, když padlo Legolasovo jméno a ve chvíli, kdy elf vystoupil ze stínu, nastalo ohlušující ticho.

A poté stovky dívek vyskočily ze židlí a vyrazily k pódiu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 8. února 2013 v 2:23 | Reagovat

Mám námitku! Proč je to tak krátké? Ke všemu si nemůžu stěžovat tobě, páč nejsi autorkou. Ale přidávání kapitol ovlivnit můžeš, tak šup šup další!
Tohle je fakt dobrý.:-)

2 Ninsie Ninsie | 9. února 2013 v 22:13 | Reagovat

[1]: Zkus hádat, Verčo :D a odpověď sis doplnila sama. Další díl bude, jen co ho po sobě přečtu :D přece jenom první překlad sahá do doby dálné čtyři roky :D a od té doby jsem získala trochu jiný gryf :D
Ale jsem ráda, že se ti to líbí. Mě ta povídka smíchy odrovnala :D

3 Verča Verča | E-mail | 9. února 2013 v 22:26 | Reagovat

[2]:Tak čti rychle, ať můžu být taky odrovnaná.:-D
Ne, zas tak netrpělivá nejsem, ale těším se, to jo.:-) No a samozřejmě i na Dokud dýchám. Jo a zdravím Evilku a doufám, že sem taky něco přispěje, až bude mít čas.

4 Martnka Martnka | Web | 29. května 2013 v 14:24 | Reagovat

Tak jo koment nebude, protoze nemuzu popadnout dech. Ale jen pro predstavu, mam usmev od ucha k uchu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama