12. Ďábelská Zeď padala, padala...

2. června 2013 v 21:27 | Ninsie |  SOUF
Zdravím,

opět jsem tu s dalším dílem univerzity a někteří studenti opravdu musí mít tuhý kořínek, anebo je to tam do jednoho nezmar. Protože ke zklamání některých postav a Elrondově úlevě, ti vážně přežijí všechno. :D A do čeho se to Lina zase naveze? Co přinese dlouho očekáváná Aragornova hodina?
Pod perexem více. :D



12. Ďábelská zeď padala, padala…


Už vám nepřišlo nic nenormálního na tom, když jste se v noci vzbudili díky Sauronovu vzteku (nechával vyletět skály do povětří) anebo Morgothově špatné náladě (ten nechával pro změnu vybuchnout ještě větší skály). Šlo o jakýsi otravným pocit domova, spolu s obvyklým kňučením a řevem, když se někdo pokusil vniknout do zaměstnanecké sekce. (Tuto noc to byly Neko a Elvëa, které spadly do jámy, o níž nikdo nevěděl, že tam předtím byla. To by samo o sobě ještě nebylo zas tak špatné, kdyby se však Nazghúl číslo čtyři nerozhodl připojit. Potloukal se sám kolem s úmyslem se k někomu připojit a když slyšel křik, tak toho využil.)

Lina nemohla znovu usnout a tak zamířila k jídelně, kde se měla brzo podávat snídaně. Bylot icho a tma, tedy až na kulinářskou delikatesu, kterou se Gandalf pokoušel minulý den udělat, a která stále ještě v rohu světélkovala jedovatou zelení. Nikdo se k tomu neodvážil přiblížit.

Lina se vyklonila z okna a nasála vůni čerstvé právě chystané snídaně. Se všemi hobity ve "vazbě" to taky znamenalo, že konečně bude mít šanci dostat něco jiného než suchý chleba. Půlčíci měli tendence vrhnout se na stoly a zanechat je za sebou docela vyjedené.

Teď všechno co dostanou k snídani, bude: "Zelenající se dub, jehož květy v jaře, radost a štěstí přinášeje, jen o tom Tom Bombadil pěje." Hodina trestu při pomáháni Tomu Bombadilovi s jeho poezií je skoro horší než Sauronova hodina. Sauron až doposud nedonutil nikoho, aby mu krvácely uši, ačkoliv by to pravděpodobně mohl udělat.

"Musíš to být TYYYY..." odněkud ze tmy přicházel pisklavý hlásek a Lina téměř vypadala z okna.

"Co to provádíš?" sykla z okna.

"Zpívám Legolasovi," odpověděl hlas váhavě.

"Myslím, že to je…" začala Lina a trhla sebou, když uslyšela rozrážející se okenice, a vzápětí něco dopadlo na zem (nebo někdo, těžko říct v té tmě) a roztříštilo se to.

"To nejsem já, ty hlupačko!" zavolal drsný hlas.

"…Gimliho pokoj," dokončila Lina s povzdechem. Vypadalo to, že další plán nevyšel. Což jí připomnělo, že Dott něco chystala. Zůstala dlouho vzhůru a tvářila se neobvykle samolibě.

Stejně to brzo vyjde najevo. Teď má mít Hraničářství 101, o které by se měla starat. Nikdo netušil, co to vlastně bude. Ačkoliv Aragorn v roli učitele bylo dost na to, aby to jistý holky dohnalo k šílenství.

Ale napřed snídaně.

Jídelna se pomalu zaplňovala. Dovnitř se ploužili studenti, kteří vypadali jako by měli za několik vteřin umřít. Lina je sledovala celkem zmateně. Byla naprosto probraná. Dojedla nejdřív ze všech. Dokonce dříve než si elfské dívky začaly stěžovat na nedostatek vína u všech jídel.

Právě když zahýbala za roh do chodby vedoucí ke třetímu sálu (který byl zarostlý zelení - asi aby vzbudil pocit, že jste venku), uslyšela povědomý hlas.

"Tys chtěl učit, Aragorne," řekl Gandalf a zněl docela pobaveně. Našlapujíc tiše jako myška, se Lina přikradla blíž. Neodvažovala se nahlas ani dýchat.

"Jako kdybys mi to neustále nepřipomínal, Gandalfe. Ale toto ráno jsem našel dívku jménem Thalia, kterak se mi snažila spustit speciálně navrhnutým krbem do pokoje! Pak jsem našel Cas, která to zkoušela jako podkoní starající se o mého koně. Začíná se nám to vymykat z rukou!"

"Neobávej se, Aragorne. Jsem přesvědčen, že slečna Cam si s nimi poradí. Obzvlášť s pomocí své nové síly, slečny Thundery Tiger."

"Já se nebojím o ně. Bojím se o sebe! A chudák Legolas nemůže jít nikam…"

"Aragorne, čelil jsi stovkám střetů, šel jsi Stezkami mrtvých, vyhrál jsi v souboji vůlí se Sauronovým okem…"

"A nic z toho mě nepřipravilo na toto."

Gandalf se zasmál. "Ale jen pojďte dál, slečno Holling? Hodina brzy začne."

Lina vklouzla do místnosti s tichými nadávkami. Za sebou uslyšela hlasitý dusot nohou. Dav se blížil. Aragorn byl bledý, ale odhodlaný a připraven ke sprintu, jako kdyby se chystal do boje.

"Posaďte se, děti," vyzval je Gandalf a když každý už teď věděl, že se není radno hádat s mužem držícím hůl, bez meškání se tiše posadil.

"Děkuji ti, Gandalfe. Jsem Aragorn, král Elessar, ale tady v hodinách mi budete říkat Chodče. Hodina se jmenuje Hraničářství 101. Naučíme se schopnostem důležitým k přežití v divočině, při cestování a podíváme se na geografii Středozemě. Zkouška se bude skládat z výletu do polí… Ano, slečno Lotus?"

"Budete nás zkoušet osobně?"

"Ano," odvětil Aragorn s povzdechem, který vyvolal celou vlnu omdlévání.

"A není životně důležitou schopnost přežití, držet se blízko hraničáře?" zeptala se Cas.

"Valar mi pomoz… Ano. Podstatné ale je, že hraničářem se nestanete jen tak. To už ostatně sami brzo zjistíte. A my se netouláme kolem, abychom zachraňovali dámy v nesnázích. Doopravdy se snažíme chránit sever, což je velice důležitý úkol…" odmlčel se, zatímco se díval do prázdných tváří. "Sever kdysi býval říší Černokněžného krále."

"A na to nezapomínejte!" ozval se chraplavý výkřik z… vnitřku zdí?! Lina zamrkala. Ne, byla si jistá, že slyšela zeď několik metrů od ní šeptat.

"Chodče…" začala.

"Ano, to je Černokněžný král, vůdce Nazghúlů. Vyskytlo se několik problémů, když jsme se ho snažili pro účely této Univerzity vzkřísit. Nechtěně jsme přimíchali několik kamenů… do jeho zbytků a je z něj zeď. Gandalf tvrdil, že by byla hanba mrhat dobrou zdí, tak je tady. Pak se přestěhuje na Ďábelské přisluhovače 202, které pomáhá učit."

"Dobrá zeď?! Jsem ta nejděsivější zeď ze všech!" sykla Ďábelská zeď. "Mějte trochu pochopení! Není to jednoduché být zdí a stát tu osamoceně. Měli byste si to sami aspoň na hodinu zkusit, pak byste věděli, jaké to je. Cítím se tak… tak… OSAMĚLE!" naříkala zeď. Neschopna odolat takovému smutku, se Lina natáhla, aby ubohou zeď pohladila.

"Ne, nedělej…" začal Chodec, ale příliš pozdě.

Poslední věc co si Lina pamatovala, byl ďábelský smích u jejího ucha a triumfální výkřik: "Pořád to umím! Pořád je dokážu všechny oklamat! Pořád jsem zlý!"

A poté na ni začala zeď padat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martnka Martnka | 3. června 2013 v 13:35 | Reagovat

Skvele, moc se mi to libilo, konecne Aragorn :D Na toho jsem se opravdu tesila, mozna asi ze vsech nejvic, ale nevim to jiste, ja se totiz tesim na kazdou kapitolu, ale asi nejvic na tu co bude priste (ne nejsem potvora), jsem zvedava, jak dopadne ta padajici zed

2 MarryWolf MarryWolf | 3. června 2013 v 16:06 | Reagovat

Chudinka Aragorn :D :D No jo, na šílené fanynky se nikdo nedokáže připravit :D

3 Zuzka Zuzka | Web | 3. června 2013 v 18:56 | Reagovat

Jéje, král Angmaru:D :). Chudák Aragorn, to jsem zvědavá, jak to s ním dopadne;-) :)
Díky moc!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama