13. Prokleté Valinorské zeleninové polévky

5. června 2013 v 22:23 | Ninsie |  SOUF
Zdravím všechny zbloudilce,

konečně nadchází čas dozvědět se, co se teda stalo potom, co se na milou Linu sesypala Ďábelská zeď. ;) Vypadá to, že naše "hrdinka" prostě nemá štěstí. Anebo s ní jenom pořádně cloumají hormony, má nesplnitelné touhy a příliš měkké srdce. A mimochodem, Martnko, jsi si jistá, že bys studium na téhle univerzitě přežila? :D Všem děkuju za komentáře, zůstaňte "naladěni". ;)




13. Prokletí Valinorské zeleninové polévky

Někdo zpíval u jejího ucha. Byl to celkem chraplavý hlas, vůbec ne jemný zpěv z jejích snů. Byl mnohem hlubší a slova byla celá v... trpasličtině?

Začala si uvědomovat bolest. Hlava pulzovala stejně jako jí v rukou a v nohách tepalo. Celé tělo měla pohmožděné. Šlo o nový druh bolesti, která se nedala tak lehce lokalizovat. Byla totiž naprosto… všude.

"Jsi vzhůru, děvče?" zeptal se drsný hlas.

"Ne, jsem mrtvá," odpověděla suše, ale s úlevou, že cítí vlastní nohy.

"Nevypadáš mrtvě."

Otevřela oči a podívala se přímo na Gimliho, který seděl u její postele. Byl celkem zaprášený a zachmuřený, ale ne doopravdy naštvaný.

"Vytáhl jsem tě ven, když na tebe ta zeď spadla," vysvětlil jí, "a tvoje spolubydlící měla také malou nehodou, takže jsem si myslel, že nejlepší bude, když se přesvědčím, že jsi v pořádku."

"Nehodu?" zamumlala Lina, snažíce si vzpomenout, co se stalo. Připadala si, jako kdyby ji praštila pořádná hromada kamenů. Jo. Ďábelská zeď. No, aspoň si už bude pamatovat, že nikdy nemá utěšovat naříkající zeď.

"Vylezla na strom, ale měla smůlu, že na něm byl úl. Ale naštěstí byl poblíž Legolas. Řekli mi, že bude v pořádku, až všechny ty otoky zmizí."

Dot vylezla na strom? To musel být nějaký trik na upoutání Legolasovy pozornosti.

"Léčitel tu byl nedávno. Měla bys odpočívat. Raději už půjdu," a s tímto se zvedl a zamířil ke dveřím.

"Gimli?" zavolala Lina. "Děkuju."

Na jeho tváři se objevil malý úsměv. "Příště si pamatuj, že zlo přichází v mnoha podobách, včetně zdí."

Ke svému překvapení Lina nemohla jinak, než se usmát. A úsměv se jí protáhl ještě víc, když našla na stole položený tác s jídlem. Ačkoliv si nebyla jistá, jaké jídlo to přesně bylo. Vypadalo celkem podivně, obzvlášť ta polévka.

Ale snědla ji celou, protože měla docela hlad. Zanechala jí podivnou pachuť na jazyku, skoro jako oheň.

"Proč cítím se tak divně dneska,
byla snad v jídle nějaká treska?"

Zarazila se. Tohle bylo rozhodně podivné. Znělo to jako rýmování.

"Rýmuju, a to není správné,
myšlenky mám téměř prázdné.
Zas něco zlého musím mít?
Neboť takto to přec nemá být."

Ale ne. Ale ne. Tohle by se jí přece nemohlo stát. Tohle se nemělo stát.

"Odmítám myslet si, že snad je to pravda,
na koho za to má být spáchána vražda?
Prokletí?! Mám pech, co nemám mít,
ale jak se jen z toho všeho nezbláznit?"

Zasténala a opakovaně uhodila hlavou do stěny. Co se to zatraceně dělo? Byla v absolutním pořádku (vyjma té nehody se zdí), dokud…

"To kuchař je na vině,
změnil mě snad povinně!"

Její tělo divoce protestovalo proti vstávání, ale vztek byla přeci jen silná motivace. Pochodovala napříč hlasitou a přeplněnou halou (Urpínoví banditi opět zasáhli a obarvili Ďábelskou zeď na urpínovou. Jaká to pomsta!), zahnula za roh a narazila rovnou do Gandalfa.

"Oh, slečno Holling! Neměla byste tu být. Právě jsem byl na cestě za vámi. Musíte být zraněna méně, než jsem si myslel, že už jste tak brzy na nohou. Cítíte se dobře?"

Lina pouze přikývla.

"Dobře. Moc dobře. Dovolil jsem si vám uvařit jídlo. Doufám, že vám chutnalo."

"Vy! Co jsem to snědla, nemám stání,
sakra, mluvím jenom v rýmování."

Gandalf vypadal překvapeně. "Začala jste mluvit v rýmech potom, co jste snědla mou vynikající Valinorskou zeleninovou polévku?"

Lina rozohněně přikývla a snažila si nevšímat zvědavých pohledů, které ji sledovaly.

"Zvláštní. Sám jsem ji jedl mnohokrát a nikdy neměla takový efekt. Na druhou stranu, vy jste člověk… Možná dávat vám Valinorskou polévku nebyl tak dobrý nápad."

"Opravdu? Neříkejte mi to jen,
dneska je fakt strašlivej den!"

"No tedy," udiveně protáhl Gandalf. "Raději byste mě měla následovat do mé pracovny a já se podívám, jestli to můžeme nějak zastavit."

Lina se cítila mizerně, zatímco klopýtala za Gandalfem. Ještě před pár minutami byla docela šťastná (a stále neměla nejmenší ponětí proč). Došli k zaměstnanecké sekci, kde Gandalf pouze kývl na Thunderu Tiger, která si hrála si mini balrogy (znělo to, jako kdyby hráli "chyť elfa za vlasy", ale tak snad nemohlo jmenovat).

A náhle se Lina ocitla ve Vnitřním doupěti. Vypadalo to jako každá jiná univerzitní chodba, dokud neodbočili za roh a nevstoupili do... Velkoleposti.

"Wow! To je jako kdybych snila,
jako kdybych snad i v hradě byla.
Až na to, že to mnohem krásnější je
kvůli snad tomu i jeden někoho zabije."

Gandalf po ní střelil pohledem. "Vážně neobyčejně zajímavý vedlejší účinek. Tudy."

Vedl ji napříč sálem a obrovským schodištěm do komnaty na západní straně. Nebylo pochyb, že patřila Gandalfovi. Byla přeplněna knihami a svitky.

"Teď… myslím, že byste měla vypít toto," řekl a sáhl pro malou fiólku. "Vyléčilo to Froda z mořské nemoci i Bilbovu potřebu vychvalování poezie. Mělo by to zabrat."

Když to srkala, cítila se Lina hned mnohem lépe. Hlava se jí trochu vyčistila.

"Myslím, že… teď… už mohu… mluvit normálně," řekla pomalu a k její radosti se to už nerýmovalo.

"Gandalfe," ze sálu přicházel hlas slečny Cam. "Měl byste raději jít do kuchyně. Rozšířily se zvěsti, že slečna Holling snědla něco, co jste uvařil a může vstoupit do zaměstnanecké sekce a také…"

"Ale ne," povzdechl si Gandalf. "Myslím, že jsem tam nechal speciální Entí jídlo." Naznačil Lině, aby ho následovala a oba zamířili ke kuchyňské zóně. (Ještě předtím, než opustili zaměstnaneckou sekci, si Lina udělala mentální poznámku o tom, kde jsou Legolasovy pokoje. Jen tak pro případ.)

Vešli do kuchyně, kde leželo dvacet dívek v mdlobách, kterým začaly vyhánět zářící břečťanově zelené lístky.

"Lino, pročpak mi nepřivedeš Sama? Zdá se, že tu máme malou zahradnickou pohotovost."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martnka Martnka | 6. června 2013 v 14:53 | Reagovat

Zdravim,
momentalne jsem bez netu, tak nectu, ale aspon zanechavam stopu, ze jsem si clanku vsimla. A na tvuj dotaz- ja urcite, otazkou je, jak dlouho by zustala ta skola stat na nohach.

2 Zuzka Zuzka | Web | 6. června 2013 v 21:48 | Reagovat

Díky moc za další skvělou povídku:)! Chudák Lina, co ta si musí vytrpět. Ale zase má dobrodružství na celý život;-) To jsem doopravdy moc zvědavá, jak to celé dopadne a kdo jsou vlastně ti urpínoví bandité (doufám že to bude Legolas s Gimlim!!:-D).
Děkuju za krásný překlad!!!!!

3 Zuzka Zuzka | Web | 4. července 2013 v 11:47 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat další kapitolky;-)

4 MarryWolf MarryWolf | 23. července 2013 v 10:46 | Reagovat

Pardon, že komentuji tak pozdě, myslela jsem, že jsem komentovala... ne :/ Nevadí :D Ty rýmy jsou libové... :D Už dlouho nebyla nová, prosím. :D A já osobně bych na univerzitě nevydržela dlouho, už dávno bych si sbalila a vydala se vzhůru do Roklinky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama