16. Jak slepá může být láska

24. prosince 2013 v 0:01 | Ninsie |  SOUF
Zdravím všechny,

protože máme ten Štědrý den a jsou Vánoce, a protože sem stále někteří chodíte, čtete a zanecháte po sobě stopu v podobě komentáře, i když to tady není aktualizované nijak pravidelně, rozhodla jsem se, že vám nadělím něco malého pod virtuální stromeček. :)


Přejeme vám s Ewilkou krásné prožití Vánoc, všechny důležité věci (důležitější než kopa dárků typu Prada kabelky, Channel atp. ;)) a užijte si volno s rodinou a přáteli. :)

A malý připodotek... Amy se objeví taky. Jako silvestrovské navnazení do dalšího roku. :)

Ewil & Ninsie


16. Jak slepá může být láska

Lina se se zívnutím vykulila z peřin a stoupla rovnou na kámen, který ležel na zemi vedle její postele.

"Do pr...! Co tohle sakra…?" zaklela a zvedla to. Na první pohled byl docela obyčejný, pak si ale povšimla drobných odlesků zlata. Kdo by proboha pokládal zlatou hrudku u její postele?

"Hej, Dot!"

"Chrrrrr-hmmm?"

"Nevíš, kdo dal ten šutr k mojí posteli?"

Nedostala žádnou odpověď. Jediné co se ozývalo, bylo tiché chrápání. Lina položila kámen na stůl a zamířila do sprch. Vypadalo to, že nikdo jiný ještě nebyl vzhůru, takže tu nemusela stát frontu. Před začátkem vyučování tu bylo vždycky docela přecpáno, ale zase záleželo na tom, kdo bude ten den vyučovat. Před Aragornovou třídou okupovaly všechny jeho holky umývárnu. Před tou Samovou a Frodovou to byli hobiti, kteří ji zabrali a tak dál.

Lina se děsila jen pomyslet na to, jaké to bude, až Legolas a Gimli začnou učit. Právě když se dočesala, přišly Robyn a Feather. Obě vypadaly docela nadšeně, což znamenalo, že Boromir má mít dneska hodinu.

"Boromir bude dneska učit Co je ve jméně," potvrdila Robyn a zahihňala se.

"Aha," podotkla pouze Lina a lehce se usmála. Zamířila do kuchyně a cestou kývla na Diane, kterou na chodbě míjela. (Di pracovala ve stájích a tak jste ji viděli jen málokdy.)

Když vstoupila do kuchyně, okamžitě zpozorovala Gandalfa, který se tvářil přistižen a držel... něco - těžko říct, co to mělo původně být. Možná chleba, teda až na to, že chléb normálně nemívá nožičky a doopravdy by se neměl ani nijak vrtět.

"Ach… slečno Holling. Já... um..."

"Myslela jsem, že vám byl přístup do kuchyně zakázán."

"Ano… Ale nemohlo by to být naše malé tajemství?"

No to potěš. Maia jí bude dlužit laskavost! Skoro se jí udělalo samou radostí až mdlo.

"Ale ovšem," přisvědčila, pusu roztaženou od ucha k uchu.

"Gandalfe!" ozval se hlas, který Lina až příliš dobře poznávala.

"Och, zatraceně. Legolas. Neviděla jsi mě!" a s tímto Gandalf zalezl pod stůl právě ve chvíli, kdy vstoupil elf. Jeho pohled rychle padl na Linu a ona cítila, jak jí měknou kolena.

"Ty jsi Lina, nemýlím se? Je opravdu milé vidět tě jednou při vědomí," řekl Legolas a v jeho hlase byla jistá stopa přátelství na rozdíl od neutrálního tónu jeho konstatování. "Neviděla jsi Gandalfa? Byl jsem si jistý, že jsem slyšel jeho hlas."

"Ehm... myslím, že šel ven," odpověděla Lina, která pohledem tak trochu hltala elfa. Nikdy nebyl blíž, a přesto se zdál stále nedosažitelný.

"Jistě. Tak až skončí s tím schováváním se pod stolem, tak bys mu snad mohla vyřídit, že na něj počkám v zahradě."

"Jsi chytrý, Legolasi, opravdu chytrý," okomentoval to Gandalf a vylezl ze svého provizorního úkrytu.

"Co to držíš?" optal se ho elf a zamračil se.

"Myslíš tohle… to je Linin mazlíček. Představ si jak směšná stvoření to v tom jejím světě mají. Tady máš, Lino," řekl Gandalf a rychle jí podával chlebovou potvůrku. A ještě předtím, než odklopýtal s elfem pryč, k ní vyslal úpěnlivý pohled.

"Dobře…" zamumlala Lina sama k sobě, když se dívala na zmítající se čtyřnohý chleba. "Fajn, BreadLegs*, pojďme jíst."

BreadLegs se ukázal jako neobyčejně mazlivý a choval velkou lásku k máslu. Vypadal docela roztomile, když následoval Linu do všech vyučovacích hodin za doprovodu divných pohledů ostatních studentů.

Boromir, jež stál na stupínku v celé své drsné mužnosti, jí věnoval pobavený pohled, když si sedala na své místo.

"Dobrá, tak si posedejte. Jmenuji se Boromir. B-O-R-O-M-I-R. Vážně to není zas tak těžké. Nejsem žádný Bromir nebo Borimir. Když už jsem tedy zemřel," do hlasu se mu vkradla stopa trpkosti, " prokažte mi alespoň nějakou úctu tím, že napíšete moje jméno správně."

"V našich srdcích žiješ dál!" vyhrkla Robyn.

"Ehm... jasně..." Boromir vypadal docela překvapeně. "Tak teď napište stokrát moje jméno a můžete jít."

BreadLegs se jí vytrvale otíral o nohy, takže trvalo nějakou dobu, než to Lina dopsala. Odcházela skoro poslední a podle očekávání Robyn a Feather svůj úkol schválně protahovaly.

"Ty nejsi ženatý, že ne?" zaslechla otázku Feather ještě než vyklouzla z učebny.

BreadLegs poskakoval sem a tam, a pak se náhle rozeběhl k záchodům. Lina ho s mručením následovala. Vážně nebyla v náladě, aby na sebe nechala spadnout zeď.

"Lino!" zakřičela Černokněžná Zeď právě, když vycházela zpoza rohu. Pak si odkašlal, aby si pročistil hrdlo:

"Lino, Lino tvé vlasy jsou tak rudé,
veď mě cestou lásky, to má stezka bude
pro tebe bych muže zabil a sám
dokonce i ty, co jmenují se Dan
Miloval bych tě, dokud bych tě nezabil
a i poté bych tak velmi jemně učinil
Má laská je jako lačnost bez hranice
Společně necháme svět trpět ještě více."

"To je… ehm… milé." vypravila ze sebe Lina váhavě. "BreadLegs, pojď!"

"Vyjevil jsem ti lásku, kterou k tobě chovám!" prohlásila Černokněžná Zeď. "A jako její důkaz…"

"Tak to tys mi dal ten kámen k posteli!"

"Cože? Ne. Mám pro tebe předplatné měsíčníku Ďábelských mužů činu. A nyní mi řekni, kdo je to hezké stvoření, co se o mě otírá?"

"To je BreadLegs," odvětila Lina bezmyšlenkovitě. Pokud to nebyla Černokněžná Zeď, tak kdo tedy?

"BreadLegs… jaké jsi to ale roztomilé zvířátko. Máš ráda máslo, slečinko Legs? Včera se mi ho podařil nakrást celý balík… Oh… ano, tři se o tohle místo, hmmm."

Lina se rozhodla, že ti dva potřebují nějaké soukromí a raději odešla. Chleba a Zeď. Tak teď už viděla vážně všechno. Říkali, že láska je slepá - ale tohle? No to potěš.

To ale ani zdaleka nevyřešilo záhadu toho kamenu (nebo tajemství ředitele či otázku toho, co je Nejvyšší zlo. Ale hezky jedno po druhém).

Je možné, aby měla tajného ctitele?

* (pozn. překladatele: BreadLegs jsem nikterak nepřekládala, protože uznejte, že Chlebové Nožičky zní jako jméno pro psa dost děsivě.)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 24. prosince 2013 v 6:32 | Reagovat

Skvělá kapitolka, BreadLegs mě dostal;-)
Také Ti přeju krásné Vánoce, skvělé svátky a šťastný Nový rok!! :-)

2 Katka Č. Katka Č. | 24. prosince 2013 v 7:27 | Reagovat

Ha ha ha! Tak to je fakt super!!! Chodící chleba? Zamilovaná zeď?
Děkuju Ti mockrát za další úžasnou kapitolku a také Ti přeji šťastný Nový rok!!!

3 MarryWolf MarryWolf | 26. prosince 2013 v 21:46 | Reagovat

Gandalf kuje pikle :D BreadLegs je zabitý tvoreček... :D
Taky přeji opožděně krásné Vánoční svátky a samozřejmě šťastný nový rok... :)

4 Lucy Lucy | 1. ledna 2014 v 9:56 | Reagovat

Jé! To je super! Díky moc za další úžasnou kapitolku!
Super!!!! Konečně hodina s Boromirem! :-D :-) Zamilovaná zeď? Tak to je fakt mazec!!! :-)

5 Yaraki Yaraki | Web | 12. dubna 2015 v 17:46 | Reagovat

Bread legs je prostě smrtící :D Vážně miluju tuhle povídku - FF na Pána prstenů jsem postrádala léta. Takže díky. Jo a je to boží... což už jsem říkala... a ano, nenávidím s eza to, že jsem tuhle povídku objevila až teď. HATE. MY. LIFE.
:D

6 Yaraki Yaraki | Web | 12. dubna 2015 v 17:47 | Reagovat

sorry za autocorrect - zarytě mi tvrdí, že BreadLegs je bread legs.... life's hard, mate :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama