Část devátá - Když svět přestane dávat smysl I/II

31. prosince 2013 v 0:34 | Ninsie |  Dokud dýchám
Zdravím všechny příznivce malé Amy a jejích bradavických lapálií. :D
Ne, opravdu radši nepátrám, kdy jsem naposledy k ní přidala další část, ale máte ji tu teď. A to se přece počítá, ne? ;) Takže si užijte poslední den starého roku a do toho dalšího nezapomeňte vykročit pravou nohou, a ať je jenom lepší. :)

Dneska nás čeká jedna válečná porada, pár náznaků, pěstní výměna názorů a konečně se události někam pohnou, i když ne tím směrem, jakým by někteří chtěli.

Za komentáře předem děkuji. :)




Část devátá
Když svět přestane dávat smysl

Amy seděla v Komnatě nejvyšší potřeby už dobré dvě hodiny a v uších jí doslova zvonilo. Ruce měla založené na prsou, rukávy vytažené tak, aby nekoukal ani milimetr kůže od poloviny hřbetu ruky nahoru, a rty pevně semknuté.
Povysunula bradu a Remus, který posedával vedle ní, už tušil, že bude problém. Všeobecně se do debaty Sery a Lily raději nepletl, protože zastával názor, že si to tyhle dvě vysoce inteligentní hlavy musí vyříkat samy, ale očividně tady byl někdo jiný, kdo se chystal vstoupit do započatého rozhovoru.
"Můžete už obě dvě konečně zmlknout?" prskla drobná hnědovláska jako popuzená kočka a přimhouřila oči. Obě dvě dívky, které neměly daleko k tomu, aby si vjely do vlasů, sebou překvapeně trhly. Nejspíš nečekaly, že by se někdo zmohl na to, aby přerušil jejich zanícenou diskuzi. "Ječíte hůř než Mandragora na suchu!"
Lily jenom naprázdno otevřela pusu a zamrkala. James se přidusil na dýňovém džusu, který právě pil, a Sirius se naprosto královsky chechtal.
"Bože… Ty taky zavři pusu," otočila se na Tichošlápka vytočená dívka značně ledově. To ho pobavilo snad ještě víc a Remus složil hlavu do dlaní. Za posledních několik setkání od začátku listopadu, začínala být situace docela vyhrocená. Pořádně se nikam nepohnuli. A to se blížil prosinec.
"Stačí Siriusi," mrkl na ni Black laškovně a Amy vypadala, že bude vraždit. Taková normálně nebývala, ale poslední dobou ji všechno tahalo za nervová zakončení a byla unavená a natlakovaná jako Petrův kotlík.
Zmohla se na zavrčení, mávla nad ním rukou a pozornost stočila na dívky. "Co kdybyste se prostě odebraly za dveře, tam si vjely do vlasů, vzájemně se skalpovaly, zavřískaly pár urážek, a pak se vrátily zpátky a tvářily se jako profesionálky, když už nemůžete být kamarádky?" navrhla jim přehnaně sladce se značně jedovatým podtónem.
"Nepleť se do toho!" vyjekla zrzka rozčileně a založila si ruce v bok. "Nemůžu za to, že slečna Všechnovímaznám, prostě nedokáže akceptovat fakt, že co je psané, to je dané. Kdyby snad něco z toho, co tady povídá, byla pravda, určitě by to bylo zaneseno v relevantní učebnici." Lily byla se svým zdůvodněním zřejmě spokojená, protože jí na tváři hrál vítězný a triumfální výraz.
Amy se zasmála bez stopy humoru. "Evansová?" oslovila ji téměř mile.
Zrzka na ni s očekáváním uznání pohlédla.
"Už sklapni," požádala ji dívka rázně a prsty si promnula spánky. Bylo to jako hádat se s nenapravitelnou šprtkou. Tak moment… ona byla nenapravitelná šprtka.
"Sera by o Havraspáru měla vědět mnohem víc než ty, vzhledem k tomu, že je to její kolej. Takže ber v potaz, že jsou informace, ke kterým se prostě nedostaneš, protože mezi těmi zdmi nežiješ," začala bez jakéhokoliv zájmu a dívka vedle zrzky souhlasně přikývla hlavou. "A už si vytluč z hlavy, že v učebnicích je všechno vždycky pravda," ozvala se mnohem rázněji.
"Ale v dějinách se jasně píše a to cituji…" nadechovala se zrzka k odporu, ale Amy ji přerušila, ještě než stihla odříkat pasáž jako vzorná premiantka:
"Kdo píše dějiny?" naklonila se k ní, klečela přímo před zrzkou a vpíjela se do ní intenzivním pohledem. "Řekni mi, Lily, přijdou ti hrdinové z knih jako skutečné osoby. Dokázala sis představit, že žili? Dokázala sis je představit mezi námi?"
Dívka s knihou přitisknutou ochranitelsky k hrudi jenom naprázdno polkla a nechápavě nakrčila čelo. "Ale tady se přece píše, jaká byla: Krásná, ušlechtilá a neskonale moudrá."
Amy protočila oči. "Evansová, odlož tu knihu a zkus proboha uvažovat jinak, než jenom v našprtaných frázích," požádala ji lakonicky a James jí od knihy okamžitě odpomohl.
Sirius překvapeně hleděl na směr, jaký nabyla konverzace započatá vřískáním dvou harpyjí, a Remus opatrně pozoroval a hodlal zasáhnout, kdyby se cokoliv zvrtlo. Sera prozatím mlčela a čekala, co se z toho vyvine.
"Lily, pusť to," požádal ji Dvanácterák jemně a prsty jí přešel po hřbetu té ruky, kterou tiskla knihu. Evansová se na něj podívala vyloženě ztrápeně a ublíženě. Jenže tentokrát to nezabralo, protože James knihu nakonec získal a Amy pak pokračovala, protože bylo jasné, že se odpovědi nedočká.
"Přišla ti Rowena v dějinách reálná? Jsou lidi skutečně jenom krásní, dokonalí, neskutečně moudří a obětaví?" vypočítávala to na prstech, a pak přelétla očima celou místnost, jako kdyby hledala, na kom jí to předvede. Na sobě ani náhodou.
"Tak si vem třeba tady Siriuse," kývla k němu a mladík zpozorněl a semkl rty. Nelíbilo se mu, že by měl dloužit jako příklad. "Každý ho tady má za notorického Casanovu. Jasně, predispozice na to má, sklony taky, ale bylo by hrozně nereálný a úzkoprsý se na něj dívat jenom takhle. Všichni mají víc tváří a nevěřím, že by byl jenom těžký frajer s hůlkou v ruce, co si rád zkouší vlastní možnosti. Určitě to není výkvět milosrdenství a umí být taky pořádně hnusnej, ale někde i on má hranici. Něčeho se třeba bojí, v něco věří a něco by rád." Rozhodně si nevšimla, že Tichošlápek s každým jejím slovem nabýval tvrdšího a tvrdšího výrazu. Něco mu skutečně unikalo a nelíbil se mu způsob, jakým to zjistil.
"Nebo tady James, co má věčně problémy s tím koštem na hlavě. Taky to není jenom namachrovanec, který se žene za zlatonkou a nekouká nalevo napravo. Jenže to bys musela napřed vystrčit nos z učebnic a přestat kolem sebe metat ty svoje poučky a morální zásady. Protože ať chceš nebo ne, ani ty nejsi bezchybná a dokonalá a sebelepší znalost školního řádu a nadrcené učebnice ti k tomu nepomůže. Sera nemůže vědět všechno. Určitě je něco, kde má slabiny a co jí nejde, stejně jako Remus není vždycky ten klidný hodný kluk, ale taky má nějaké hranice, za které občas sklouzne a hrdý na to není."
Ticho v místnosti by se dalo krájet. Amy pomalinku vydechla a trochu vyděšeně se po nich podívala. Vážně mluvila celou tu dobu? Jo, nejspíš jo. "No a tím jsem chtěla říct a názorně ti ukázat, že Rowena zdaleka nemohla být tak dokonalá, jak ji někdo popsal. I ona měla svoji třináctou komnatu a co když je právě tohle to, o co tu jde?" nadhodila a doufala, že se toho chytí. Vážně v to doufala, protože jí samotné se točila hlava a měla toho už docela dost za těch pár týdnů motání se v kruhu.
"Je to možné, že by se to mohlo týkat právě konkrétně něčeho, na co Rowena nebyla hrdá. Jenže co by to bylo? A pořád - jak chceš najít ctnost?" ozvala se Sera a dívka jí za to byla vděčná.
Jenže to už se do rozhovoru zapojil předtím z míry lehce vyvedený Remus a položil stejnou otázku, jakou už slyšela. "A co je to vlastně ctnost?"
Dvanácterák se ozval do nastalého ticha, kdy si nejspíš havraspárka rozmýšlela odpověď. Knihu už dávno odložil z Lilyina dosahu. "Nejspíš by to mělo být něco, co by z tebe mělo udělat vzor, ne? Ctít tě. Aby k tobě ostatní vzhlíželi," nadhodil docela logicky.
"Mluvila jsem s Šedou dámou. Zeptala se mě na to samé a k tomu ještě dodala otázku: Kde končí ctnost a začíná prachsprosté lidské očekávání?" přidala Amy pár slov do diskuze. Napůl ležela v těch polštářích a krčila soustředěně čelo. "Nebyla moc příjemná. Vlastně pokud taková byla za života, asi bych se jí klidila z cesty," pokrčila rameny.
Sera si povzdechla a trochu se k ní naklonila. "Víš, ona sice je krásná, ale ta krása je děsivá, a když mě zařadili do Havraspáru, byla jsem nadšená, protože mně Rowena vždycky fascinovala. Když jsem ji ale poznala osobně, stačila mi ta zkušenost na pár dalších let," prozradila jim hodně otevřeně.
Lily jenom konsternovaně zírala, protože bořili její mýtus.
"Takže myslíte, že Rowena skrývala něco velkého," shrnul to Sirius tichým vážným tónem a James společně s ostatními souhlasně přikývl. "A muselo to být něco opravdu odporného, když mluvili o třinácté komnatě. Ta indicie přece říká: Není horšího tajemství než to, co skrývá třináctá komnata naší mysli."
Drobná hnědovláska se souhlasně otočila na Siriuse. "Krásným lidem přece vždycky všechno projde líp, než těm ošklivým," podotkla tiše.
"To není pravda!" ozval se Tichošlápek protestujícím tónem.
"Ne?" povytáhla Amy obočí a pak se nevesele usmála. "A není to náhodou tak, že krása přece nemůže být zkažená a nedokáže lhát?" Tohle byla spíš řečnická otázka, než že by na ni očekávala odpověď.
Lily tiše popotáhla a pak se se sebezapřením zeptala: "Co teda hledáme?"
A ze všech přítomných to byl právě Remus, který dutým hlasem přinesl odpověď:
"Rowenin hřích."
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | 1. ledna 2014 v 9:59 | Reagovat

Ou. Honem, honem, už se nemůžu dočkat, až si přečtu i druhou polovinu téhle kapitolky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama