Část devátá - Když svět přestane dávat smysl II/II

31. prosince 2013 v 0:36 | Ninsie |  Dokud dýchám
... a pokračování, protože kapitola je až moc dlouhá. ;)

Ten stereotyp ji ubíjel. Každý den s sebou nesl vstávání, snídani, dopolední vyučování, oběd, odpolední vyučování, nezbytnou potyčku se Zmijozelskými, kteří k radosti Nebelvíru, jsou na tom stejně jako oni, úkoly, večeři, lektvar na ošetřovně a návrat na kolej. Dohromady se nedělo nic zvláštního a to se už zajídalo.
Amy se často potila nad učebnicí z Přeměňování a svými výpisky a snažila se dát dohromady rozumnou esej na téma přeměny kapalných látek v pevné substance. Ne, že by jí to snad dvakrát šlo. Využila to ale jako nutné odreagování od neustálého pátrání po oné chybě na kráse uhrančivé Šedé dámy a jejího tajemství. Remus vypadal strhaný, Lily se zdála zamlklejší a James pro změnu překypoval činorodostí a sportovní agresivitou i zápalem, se kterým proháněl famfrpálové družstvo na trénincích. Sirius vypadal, že najel na obvyklé tempo svého seznamu a často ho viděla plížit se v noci společenkou v jen ledabyle zapnuté košili a pocuchanými vlasy. Už na dálku bylo jasně cítit, čemu se věnoval a vždycky to kořenil jiný dívčí parfém.
Z toho se jí zvedal žaludek, ale neřekla na to nic. Byl to jeho život, jeho styl. Ona měla svůj vlastní. Vyhýbat se bratranci a snažit se ignorovat jeho podrážděnou náladu a neobvykle pozdní návraty s pravidelným pocucháním zevnějšku. Netušila, o co jde a byla si jistá, že to vědět nechce. Každý měl přece nějaké tajemství.
A pak tu byl taky velký černý pes, co se zjevoval docela pravidelně, až nabyla podezření, že patří někomu z téhle koleje. Nikdy se ale skutečně nezeptala. Možná měla obavu, že by o toho tichého společníka přišla, kdyby se zjistilo, že patří nějaké Siriusově obdivovatelce, které ji dvakrát nemusely kvůli incidentu ze začátku školního roku, a jednou přišla už i s obličejem nafialovo. Nejspíš některé z nich má silnou zálibu v téhle barvě. Ona ji dvakrát nemusela.
"Amy, ty nejdeš?" ozval se vedle ní překvapeně Remus a vytrhl tak dívku z přemítání. Ta sebou překvapeně trhla.
"K-kam?" povytáhla tázavě obočí. Ležela na břiše a snažila se sepsat už potřetí ten úkol tak, aby se naprosto neztrapnila. Už jednou jí ho McGonagallová vrátila k přepracování a jí z toho před očima tančily hvězdičky.
"Jak kam?" nechápal Náměsíčník a natáhl se po ní, aby ji vytáhl na nohy. Amy sebou škubla, když se jí dotkl a pak v reakci na trochu zaskočeného chlapce, se zatvářila omluvně. "Dneska hraje Nebelvír se Zmijozelem a je to poslední zápas roku, než pojedeme na prázdniny," seznámil ji s novinkou Remus, až se hnědovláska plácla do čela.
"Já na to úplně zapomněla," špitla na oko kajícně.
"No to vidím. Tak si koukej dojít pro něco teplého na sebe. Počkám tě venku na chodbě a dělej, ať to neprošvihneme," popohnal ji mladík velice rychle a sám opustil téměř mezi posledními kolejní místnost. Dívka se k němu během pěti minut přidala zachumlaná do tmavě hnědého kabátu s čepicí, šálou a rukavicemi v nebelvírských barvách.

Ten zápas byl naprosto neskutečný. Amy si skoro vykřičela hlasivky, s jakým zápalem fandila a musela uznat, že James a jeho tým vážně ví, co mají dělat. Na rozdíl od zmijozelského chytače nevypadal, jako kdyby snášel za letu vejce a ustrašeně koukal, odkud přiletí rána.
Kolem Siriuse se vinula nějaké neznámá blondýna víc než svízel přítula, ale budiž jí přáno. A ten si ji k sobě přitáhl o to víc, když si všiml, jak Remus zahřívá Amy, co se trochu klepala zimou, zatímco nadšeně sledovala hru. A taky s jakou důvěrou se k němu přivinula.
Vzal blondýnce všechen dech a pustil ji teprve v okamžiku, kdy nad famfrpálovým hřištěm zaduněl hlas, že James Potter chytl zlatonku a Nebelvír vítězí 500:350. Havraspárská a nebelvírská tribuna doslova zaduněla mohutným aplausem. Potlesk Mrzimoru byl vyloženě vlažný a Zmijozel zarytě mlčel.
Dvanácterák si užíval ovace a svou chvíli slávy, kdy se dolů nahrnuly davy skalních obdivovatelek a členové jeho týmu ho vyzvedli na ramena a pronášeli kolem tribuny, odkud právě sestoupili Remus s Amy a Sirius se svým vnadným doprovodem. James na ně stihl ještě křiknout, že ve společence bude oslava a pak už ho unášeli pryč směrem k šatnám, před kterými kupodivu čekala rudá od zimy, nebo taky od studu, Lily Evansová.
Amy se jenom pobaveně zašklebila na to, jak Potter naprosto překvapeně zazíral, kde se tam bere a odvedl si ji stranou od zvědavých uší. Ona naopak pro změnu stočila svůj možná až příliš zvědavý pohled zase nazpátek na Remuse.
"Jak se ti líbila hra?" ptal se jí právě Náměsíčník nejspíš ve snaze odvést pozornost zase tím správným směrem k němu.
"Bylo to skvělý a díky, žes mě nenechal zapomenutou na koleji," pronesla Amy upřímně a vytáhla se na špičky, aby mu na studenou tvář vtiskla drobný vděčný polibek a pak se k němu spíš reflexně natiskla víc, když se kolem nich provalil Sirius s blondýnou v závěsu, jako velká voda.
Remus překvapeně zamrkal, pak sklopil pohled a trochu si odkašlal, než byl schopný ze sebe dostat: "N-nemáš zač," ujistil ji v lehkých rozpacích a nabídl jí zdvořile rámě. "Takže vyrazíme na tu oslavu? Nebo tě aspoň doprovodím ke koleji. Pak ještě musím jít…" nedořekl a stočil pohled znovu do země.
V jistém smyslu bylo roztomilé, že jenom naznačil, ale ve skutečnosti prozradil naprosto všechno. Dívka se usmála a poupravila jeho nabídku. "Stačí, když mě doprovodíš do vstupní síně. Stejně si ještě musím něco zařídit," ujistila ho, že ho rozhodně nehodlá zdržovat.
Náměsíčník se trochu úlevně pousmál a počkal, až přijme jeho rámě, než se s ní vydal směrem k Bradavickému hradu, kam mířily skupiny studentů. Některé s nadšením a některé v mrtvolném tichu.

Amy tou chodbou od ošetřovny doslova utíkala. Mířila rychle k nebelvírské věži, kde už byl večírek v plném proudu a ona o něj přijít skutečně nechtěla. Byla to první akce za dlouhé roky, které se mohla zúčastnit a rozhodla se, že tuhle možnost využije beze zbytku.
Doslova vyhrkla na Buclatou dámu heslo a ta se zatvářila lehce popuzeně, že ji zase někdo otravuje při tak důležité činnosti, jako bylo upravování si plédu před bujné poprsí. Prolezla dovnitř a během vteřiny se za ní zaklapl obraz a současně ji praštila hlasitá hudba do ušních bubínků. Sotva se objevila ve společence, přitočil se k ní James už ve stavu mírné špičky a vrazil jí do ruky Ogděnskou starorežnou. Stačilo, aby si dívka přičichla ke kelímku a sevřel se jí krk. Tohle vážně nepolkne. Pravděpodobně by jí to vypálilo díru do žaludku a problémy navíc nepotřebovala. Spokojí se s máslovým ležákem, který si plánovala ukořistit z bedýnky pod oknem.
Popošla trochu dál do místnosti a minula obloukem kluky, kteří imitovali Jamesův bravurní chytačský zákrok. Minula rozesmátou partičku čtvrťaček, které už nejspíš měly po jednom ležáku dost a prošla hodně daleko od party Siriusových obdivovatelek.
Jejich modla si hověla na pohovce s blondýnou na klíně a povolenou košilí, což měla na svědomí nejspíš jeho nová svízel přítula. V ruce držel kelímek, jaký James podal předtím i jí, a popíjel z něj. Určitě nebyl jeho první, soudě podle nepřirozeného lesku v očích. Amy to nechala být. Jenom kolem něj prošla, nijak ho neokukovala, ale kývla mu na pozdrav. Neměla v plánu rušit ani kázat. Pořád mezi nimi panovalo jakési šedé území, které oba dva dodržovali. Sirius se po ní otočil a obdařil ji podmračeným pohledem a jasným obviněním.
Nechápala to. A ani pochopit nechtěla. Rozhodla se od něj zmizet co nejdál. Zastavila se teprve až za jeho zády kus od pohovky a právě pod oknem, kde se sehnula a z bedýnky si vzala jednu láhev ležáku, kterou jí hned přičinlivě jeden sedmák z týmu otevřel, aby se mohla napít. Zazubil se na ni a přiťukl svoji lahví o tu její. Amy se rozpačitě pousmála, ale nakonec to nechala být. Zhluboka se napila a vzápětí se skoro zadusila, když se ozval prudký náraz čehosi o stěnu a Blackův hlas.
"Ty jsi normální svině. Žádná nevinnost sama!"
Překvapeně a v šoku se otočila, aby zjistila, co se to děje a původně měla v plánu se do toho rozhodně nemíchat. Teď ale zůstala naprosto konsternovaně zírat, když se Sirius pustil pěstmi do Remuse a ani se nenamáhal vytáhnout hůlku. Rvačka na pěsti a Lupin zatím pouze uhýbal a nechápal, o co Blackovi jde. To se dozvěděl vzápětí a spolu s ním i půlka nebelvírské koleje, která byla ještě natolik při smyslech, aby je vůbec vnímala.
"Chodíš s Amy a přitom to táhneš s touhle mrchou!" zavrčel divoce Sirius a trhl hlavou k vyplašené Seře, která se ještě jen před pár vteřinami tiskla k Remusovi a tvářila se vyloženě spokojeně.
Drobné hnědovlásce z ochablých prstů vypadla láhev a roztříštila se na zemi. Cože? S kým by měla chodit?
Tentokrát už Remus neuhýbal, ale rovnou Blackovi napálil pořádnou do čelisti a odstrčil ho kus stranou, až přiopilý mladík zavrávoral a spadl. Třel si roztržený ret a Náměsíčníkovi zase solidně natékala tvář. Tichošlápek se hrabal na nohy a vrhl se po Remusovi ještě jednou, ale to už se dala do pohybu i Amy a James a hned za ním Lily s hůlkou a značně naběhlými rty.
Ti dva byli v sobě a nedalo se říct, který z nich by měl navrch. Ale během celého souboje se mu očividně Remus snažil celou situaci vysvětlit, zatímco Sera to vyklepaná sledovala a nedokázala zasáhnout.
Amy se zastavila až u nich a věděla, že kdyby se do toho chtěla zaplést ručně, neskončilo by to dobře. Black zasloužil průplesk a pořádné nakopnutí. Vytahovala právě hůlku, ale Lily byla rychlejší.
Jedním ladným švihem roztrhla to klubko rukou a nohou a James se ještě postavil mezi ně a držel ruce roztáhnuté, jako kdyby jim naznačoval, kde má každý zůstat a je jeho prostor.
Siriusova čelist chytala fialový podtón a košili měl naprosto rozervanou, ret natržený a stejně tak obočí. Remus na tom byl obdobně, ale tomu z nosu crčela krev a na oku se mu vybarvoval monokl. Vesta byla na kusy a límeček, stejně jako rukáv měl napůl servaný.
"Jenom tak pro tvou informaci - nikdy jsem s Amy nechodil. Jenže to by ses musel doopravdy koukat, ty idiote! A o co ti sakra jde?!" zahuhlal Náměsíčník dostatečně zřetelně ke škubajícímu se Tichošlápkovi, který se tvářil tvrdě. Rysy ve tváři vypadaly, jako kdyby je vytesal do kamene.
Sera se konečně vzpamatovala a hůlkou vyklouzlila sáček s ledem a přešla k Remusovi, kterého opatrně objala a posadila do křesla, aby mu mohla začít ledovat ten nos.
Amy se chtěla propadnout do země. Nepobírala, jak na to Sirius přišel a už vůbec jí přišla ta reakce prostě přemrštěná. Omluvně pohlédla na Remuse, protože tohle vážně nechtěla.
Zdálo se však, že Black ten pohled zachytil a stačilo to k tomu, aby se vzteklým zavrčením a bez dalšího rázně opustil společenskou místnost. O svoji někdejší blondýnu se nestaral.
Lily dala aspoň do původního stavu Náměsíčníkovo oblečení a James se otočil na drobnou hnědovlásku, která teď působila skutečně ztraceně a zmateně. Chvíli se do ní vpíjel pohledem nezvykle jasným navzdory předchozímu alkoholovému opojení.
V tu chvíli měla chuť utéct a prostě se vytratit. Nepochybovala, že tohle jí u skalních příznivkyň Blacka právě přidalo na popularitě.
"Omlouvám se," špitla sotva slyšitelně. Protože přece jenom za to narušení párty nějakým záhadným způsobem mohla. Padlo její jméno.
James jenom zavrtěl hlavou a v očích se mu mihlo něco jako poznání. Oslava se znovu rozjížděla a navracela se tam, kde byla předtím, než ji tohle přerušilo. Dvanácterák se přitočil k Lily, která se právě tiše bavila s Remusem a Serou, cosi jí šeptl do ucha a líbl na tvář, než se s posledním pohledem k Amy vypařil ze společenky.
Hnědovláska zavrtěla hlavou a nakrčila čelo. Kousla se silně do rtu, a pak bez dalšího zmizela stejným směrem jako James před minutou.
Chuť na oslavu ji naprosto přešla. Vlastně chuť na všechno.
Svět už skutečně přestal dávat smysl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | 1. ledna 2014 v 10:11 | Reagovat

Jej! Už se těším na pokračování! Ten Sirius je ale ... :-)

2 Sofie Sofie | 24. ledna 2014 v 21:13 | Reagovat

Parádní povídka! Bála jsem se, aby se z hlavní hrdinky nestala nějaká Mary-Sue, ale zatm do ní má opravdu daleko. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne.
Tak šup šup další kapitolu ;)

3 Verča Verča | E-mail | 24. ledna 2014 v 22:50 | Reagovat

Ahoj Nini,
jsem moc ráda, žes přidala kapitolu k Dokud dýchám. Je moc hezká, i když se v ní Siri choval jako pako... nebo vlastně právě proto.:)

4 Ninsie Ninsie | 30. ledna 2014 v 14:05 | Reagovat

[1]: Lucy, jsem ráda, že se ti povídka líbí a pokračování bude, neboj :)

[2]: Sofie, na MS jsem alergická a snažím se jim ve své tvorbě pokud možno vyhnout :D Jsem ráda, že si myslíš, že Amy má do ní daleko a upřímně? Sama jsem zvědavá, jak to dopadne. :)

[3]: Ahoj Verčo, Sirius je občas pořádný pako, ale spíš mi někdy přijde, že neví, co se sebou má dělat. Uvidíme, jestli se na tuhle jeho polemiku dostane i v povídce anebo ne. :)
Jak jde škola? Jak se ti jinak daří?

Jinak holky, prosím vydržte, momentálně máme dost obtížnou rodinnou situaci a v kombinaci se zkouškovým nestíhám doopravdy nic. Proto taky odepisuju až tak pozdě na vaše komentáře. Ale jsem ráda, že jste zanechaly svoje dojmy :)

5 Verča Verča | E-mail | 7. března 2014 v 22:01 | Reagovat

[4]:Ahoj:-), škola jde, i když je toho dost a všechno je to zatím pouze na teoretické úrovni. Brzy už ale okusím něco i z praxe a na to se moc těším.:-)
Tak snad se u tebe situace co nejdřív zklidní, (teda pokud už se tak nestalo), a to nejen kvůli psaní.
Jinak, nevím, co bude v létě, ale byla bych moc ráda, kdybychom se zase někdy viděly, (nejlépe v té samé sestavě jako prve). Bylo to totiž moc fajn.:-)

6 pajik pajik | 6. května 2014 v 19:47 | Reagovat

Úžasná povídka :D Skvělá kapča. Plánuješ ještě pokráčko?

7 Nerea Nerea | 17. července 2015 v 1:51 | Reagovat

Dnes jsem přelouskala to, co jsi zatím zvládla napsat a moc se mi to líbí. ;) Těsím se a vyhlížím další část příběhu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama