17. Kocovina a střízlivění

7. března 2015 v 16:09 | Ninsie |  SOUF
Ach ano, vážení, ta druhá osoba, která obývá tento blog, stále ještě žije. :) Nebo se možná probrala z ročního spánku a rozhodla se přidávat sem věci pravidelně. Jednak ji to trochu nakopne do dalšího psaní / překládání/ whatever, a jednak to tu nebude tak moc poloprázdné. (Ewilka na všechno nestačí ;) )
Takže v rámci malé terapie během diplomkového maratónu, jsem se rozhodla pokračovat se SOUF.
Naposledy se na scénu dostala zamilovaná Černokněžná zeď, chudák Boromir si odučil svoji hodinu, a tentokrát Lina pozná, zač je toho elfské víno. ;)

Komentáře a názory potěší.


17. Kocovina a střízlivění

Lina zažívala opravdu perné chvíle, jak se jí motala a jak se snažila zůstat na Sauronově hodině vzhůru.

"Nestačí, když se vás bojí jen kvůli vaší schopnosti zabít je. Musíte je přinutit, aby z vás měli strach už jen kvůli tomu, co jim můžete udělat, dokud jsou ještě naživu," říkal právě Sauron. Hlas však udržoval v jedné monotónní rovině.

Nějak jí klesla hlava, až tváří spočinula na chladné desce stolu. Bylo to prazvláštně pohodlné jen tak tam ležet a nebýt ani vzhůru a ani doopravdy spát.

Cítila se skoro stejně jako včera - když stála na prahu snu. Trošku se pousmála a cítila, jak jí hoří tváře. Co se vlastně ve skutečnosti minulou noc stalo?

Doopravdy letěla na hřbetě orla a pozorovala z výšky pláně Středozemě? Vážně vypila celou láhev Roklinského vybraného červeného vína?

"Takže jedna z věcí, kterou týrám, a na kterou jsem skutečně hrdý, že jsem ji přinesl do lidského života, je špatné hláskování."

"Cože?" Kelly zněla polekaně. Koneckonců to byla reakce většiny třídy.

"Špatné hláskování. Kdykoliv napíšete bze místo bez - můžu za to já." Sauron se dmul hrdostí.

"Ha! To já jsem přinesl do světa špatnou gramatiku," vykřikl Morgoth ze zadu třídy, kde celou dobu postával a tvářil se značně kysele. "Kdekoliv kde se v textu objeví tudíš místo tudíž, tam se projevilo prokletí, které jsem na tento svět uvrhl!"

"Tohle je moje třída, ty mizero!"

"Mizero? Ty jsi moula…"

Lina zavřela oči a vypnula. Její ruce se bezmyšlenkovitě dotkly řetízku kolem krku. Gandalf ho pro ni vyrobil ze zlaté žíly ze skály. To on pro ni taky domluvil let na orlovi, ačkoliv vypadal, že měl tak trochu obavy. Ať už byl Ředitel kdokoliv, zcela jistě měl neskutečnou moc.

Bylo úchvatné, když mohla letět jako vítr a konečně vidět reálný svět ze své fantazie. Ale ta nejlepší část celého výletu se odehrávala u krbu vzdáleného nějaký ten kus od Univerzity. Jen ta myšlenka stačila na to, aby se jí na tváři znovu objevil úsměv. Byli tam Gimli a Legolas. Pozvali ji, aby zůstala za předpokladu, že se nevrhne na Legolase. (Tak jako mnoho dívek, které měly tu tendenci jen při pohledu na sličného elfa.)

Legolas mluvil o Temném Hvozdu, Gimli jí vyprávěl o hlubokých jeskyních a ona sama jim dokonce pověděla něco o jejím světě. Pila nějaké víno - Roklinské vyhlášené červené - ta chuť se nedala slovy popsat. Odtud pochází ta kocovina. Zpátky se vrátila až za úsvitu a teď za to platila. Měla tak těžkou hlavu a její tělo protestovalo.

Ale rozhodně to za to stálo. Stále jí hořely tváře. A hmm… elfské víno…

"Učíš jenom podřadné základní hodiny! Já vyučuji pokročilé zlo!" prohlašoval právě Morgoth.

"Ha! Ty jsi byl první, který navrhl tyhle počáteční osnovy, já jsem pouze vylepšil tvoje plány…"

"Sám jsi nedokázal vymyslet vůbec nic!"

Dot do ní strčila a vyslala k ní varovný pohled.

"Lino, jsi v pořádku? Vypadáš mimo, Lino. Lino?"

"Cože? Co? Jsem vzhůru," zamumlala ospalým hlasem.

"Balrog může vždycky natrhnout skřetovi zadek!"

"Skřeti tvoří početnější armády!"

"Vytvořil jsi je z ELFŮ!"

Spánek… Hlasy se začínaly vytrácet a už spala.

Její další vjem se skládal z nechutného smradu, a když otevřela oči, všude tma.

"Nejspíš jsem neměla usnout na Sauronově hodině," zamumlala a pozorovala zemi. Byla necelou stopu pod ní a dost divná. Nohy měla svázané provazem. Nějakou chvilku jí zabralo, než se z toho dostala, a s hlasitým žuchnutím dopadla na zem.
Kde se to sakra ocitla?

Prsty se dotýkala věcí okolo a objevila cosi lepkavého (pravděpodobně krev), něco mazlavého (raději nepřemýšlet nad tím, co by to mohlo být) a kupu časopisů (měsíčník Ďábelských mužů činu, nejspíš) a nakonec něco, co na omak vypadalo jako prsten.

Právě v tu chvíli se otevřely dveře a vnitřek zaplavilo světlo.

"Ach, slečno Holling, konečně jste vzhůru," ozval se Sauronův hlas směšně ufňukaně. "Vaše esej na příští týden bude na téma: Proč bych měla svou pozornost věnovat Temným Lordům a obzvláště v hodinách. Tisíc slov na pondělí."

"Jasně," zasténala Lina a prošla kolem něj do chodby (byla v zaměstnanecké sekci, jak její mozek zaregistroval). "A jen tak mimochodem ještě pořád máte na zadku urpínovou."

Potom utíkala jako vítr.

Poté co se vyhnula ohnivé kouli, zastavila se, aby se podívala na ten prsten, co vzala. Byl tenký a stříbřitý s několika znaky. V její ruce byl chladný, skoro jako kdyby…

"Haló?" vyslovila váhavě.

"Ahoj!" ozvalo se vesele. "Já jsem První Prsten. Ten, který Sauron vytvořil před Jedním. Jsem prsten na prst u nohy, ale prosím, říkej mi Toey*."

"Tebe vyrobil jako prvního?"

"Jasně. Jenže z nějakýho důvodu se mu nelíbil můj vzhled anebo tak něco," odfrkl si Prsten.

"Taky umíš udělat lidi neviditelnými?"

"No, ne tak docela."

"Můžeš vládnout ostatním prstenům?"

"Ehm... ono záleží na tom, jak to myslíš vládnout. Pokud myslíš "vládnout" jako vládnout - pak ne."

"Tak co teda dokážeš?"

"Umím lidi nakazit špatným hláskováním."

"Špatným hláskováním?" překvapeně zopakovala Lina. Bože, fakt ji děsivě bolela hlava.

"Jo. Sauron má rád šperky, které za něj udělají jisté věci. Jako třeba náhrdelník "Nemůžeš dostat písničku, kterou nenávidíš z hlavy" a náramek "Toast ti vždycky spadne tou namazanou stranou dolů." Dokonce jsme vytvořili společenství. "Šperky Zla" - to jsme my."

Lina si promnula spánky. "Jdu do postele," řekla slabě.

"Vadilo by ti, kdybys mě upustila u Morgothova pokoje? Myslím, že tohle by Sauron ocenil. Možná by mě dokonce začal znovu používat. Cítil jsem se tak bezcenně těch posledních pár dní."

"Jasně," zamumlala Lina a vydala se chodbou. Toeyho se jí podařilo upustit ještě předtím, než se všechno zakrylo mlžnou clonou. Ohromená doklopýtala do pokoje a padla na postel.

Hm… měkká.

Brzy už Lina tvrdě spala - samozřejmě, že to bylo v cizí posteli.

________________________________________________________
* pozn. překladatele: anglicky se palec u nohy řekne toe - Toey je od toho vytvořené jméno a do češtiny je prakticky nepřeložitelné.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukas Lukas | 11. března 2015 v 7:10 | Reagovat

Ahoj, tak jsem tuhle povídku nakonec dočetl. Proč nakonec ? Nejdřív jsem se dostal jen k 13. kapitole a pak jsem prostě nemohl dál. Vím tohle je můj první komentář tady u vás u nějaké povídky, ale asi tě moc nepotěší. Zvažoval jsem dlouho jestli ho mám vůbec psát, ale nakonec jsem si řekl proč ne, aspoň poznáš někoho komu se to i nelíbí (bohužel). Když jsem si přečetl info a prolog, tak jsme byl nadšenej, říkal jsme si jo tahle povídka bude parádní, tohle má mega potenciál. Bohužel zklamání přišlo až moc rychle. Vím, že to nepíšeš ty, že to překládáš od někoho. Prostě prvních 5 kapitol bylo ok, bavilo mě to, ale když už asi po 10 Sauron a Morgoth rozdělili zem o to kdo je větší zlo, poprvé to bylo v tipné, podruhé taky ale potom už nuda. Prostě stále stejný "vtipek". A potom co to jako je, že tam jsou jen samý ženský ? Chlapi nepíšou fanfiction nebo co ? Nejdřív to bylo taky vtipný jak všechny ucvrnkávaly z Legolase nebo Froda, ale že by muselo být v každé kapitole jak se někdo po někom vrhá a snaží se dostat do jeho pozornosti, nebo omdlívá při spatření svého idola. Ze začátku vtipné, v dalšáích 12 kapitolách hrozné. Po strašně dlouhé době jsem nějakou povídku skoro nedočetl, pak jsem ale ty poslední dvě kapitoly zvládnul. (Mimochodem máš kapitolu číslo 14 a pak hned 16, nevím jestli to je chyba v číslování a nebo se 15 někam vytratila). Světlejší moment byl, když autorka popisovala krajinu Středozemě, jak si hlavní hrdinka sedí venku, a ano rozesmáli mě hobiti a jejich posedlost houbama, taky se mi hodně líbily názvy hodin a knih, to se autorce moc povedlo. Za to urpínové spodky temných lordů vůbec, nebo chodíci chleba, puntíkové vlasy, ano možná v Harry Pottrovi bych se zasmál ale ve Středozemi ?. A samozřejmě že Morgoth je větší zlo, vždyt je to bůh co pomáhal vytvářet celou Středozem, nechápu co na tom autorce není jasné.. Ten jejich neustálý spor je prostě směšný. Mrzí mě, že jsem ti to musel napsat. Asi mě po tomhle komentu nebudeš mít moc v lásce, ale prostě musel jsme napsat jak to na mě působí. Závěrem snad jen, jsem rád, že jsou lidi co mají zájem zásobovat nás čtenáře ať už jejich tvorbou nebo překladem, nechci at to vyzní zle, ale dovolil bych ti poradit, at tohle už nepřekládáš a vrhneš se na něco jiného. Kdybych měl tuhle povídku ohodnotit tak to bude 2/10.

Promin.

2 Ninsie Ninsie | 28. března 2015 v 16:40 | Reagovat

[1]: Ahoj, omlouvám se, že jsem nereagovala dříve, ale přes pracovní vytížení jsem se prakticky k ničemu nedostala. A teď k samotnému komentáři - samozřejmě ti neupírám právo na tvůj vlastní názor a děkuji za otevřený komentář. Rozhodně nemám v plánu tě nesnášet, z doby, kdy se mi nemohlo nic říct, abych se do morku kostí neurazila a neplánovala krevní mstu, už jsem dávno vyrostla. ;)
Možná máš v jedné věci pravdu - když jsem povídku začínala překládat, bylo to cca. sedm let nazpátek a tehdy to vyznívalo celé líp, tak nějak vtipněji. Každopádně tohle není zrovna povídka, kterou by člověk měl brát nějak vážně. ale spíš na ukrácení dlouhé chvíle. Chápu ten únavný stereotyp, tvoje připomínky, komentáře i otázky. Asi by tě nepotěšilo, kdybych ti řekla, že celá tato povídka má ještě pokračování, které ale překládat opravdu nehodlám. Abych se ale vrátila zpátky - před sedmi lety to bylo něco jiného a něco nového v tom moři fanfiction na Harryho Pottera, taktéž se to vyskytovalo na mém tehdejším blogu, který odpočívá v pokoji už hezkých pár let. Osobně nemůžu říct, že jsem si jistá, že povídku dopřekládám. Nevím. Možná mi chybí už to staré nadšení, možná ta stará atmosféra. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi pohled na spoustu věcí za ty roky nezměnil a že tohle je jedna z nich. Každopádně to pro mě tehdy bylo dobré cvičení. K tvé otázce, v druhé povídce této autorky, které tvoří pokračování k SOUF, se mužští autoři už vyskytují. Tuším, že se mihnou i tady, ale faktem je, že jsem ji dlouho nečetla a v nejbližší době ani nemám v plánu číst. (Od toho mi hoří jiné věci diplomkového rázu.)
Možná jsem vždycky byla spíš autorský typ, než překladatelský. Asi radši píšu vlastní věci, ke kterým ale bohužel nemám moc času. Přesto si myslím, že tady minimálně dvě záležitosti najdeš a jednu či dvě ještě chystám, stejně jako Ewilka.
Záleží jen na tobě, jestli budeš chtít ještě něco tady číst, anebo jestli tě SOUF znechutil do té míry, že se tomuto kousku Gondoru už vyhneš obloukem.
Mimochodem díky za upozornění, že chybí kapitola. Při přidávání jsem si toho nevšimla. ;)

3 Katka Č. Katka Č. | 3. dubna 2015 v 14:57 | Reagovat

Díky moc za další kapitolku! :-)
Tahle povídka mě vždy dokáže pobavit. :-) (zvlášť hádky Saurona a Morgotha) Jsem moc ráda, že ses rozhodla v překládání pokračovat! :D

4 Ninsie Ninsie | Web | 18. dubna 2015 v 15:33 | Reagovat

[3]: Jsem samozřejmě ráda, že se ti to líbí, třebaže můj vztah k SOUF se za tu dobu trochu posunul a změnil. Ale pokračovat v přidávání budu, postupně. Jen nevím, jestli neskončím u 32.části, kde jsem to tehdy dopřekládala. To se uvidí. ;) Spíš se asi zaměřím na vlastní věci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama