Myšleno

Projekt "Ztracená generace"

3. března 2015 v 22:08 | Ninsie & Ewil
Virbl, prosím *tleská a pobízí*
Ano, ano...je to tady.
Informace pro zasvěcené a i pro ty, co teď nechápavě zírají na název článku. Všechno osvětlím níže a kdo chce, je mezi námi vítán. Jedná se o obnovu něčeho, co nám všem chybí a co chceme obnovit.
Není to nic striktního, jde o svobodnou volbu a článek se vztahuje k minulému, který přikládám pro pochopení nebo pro osvětlení ZDE.


Předem díky za vaše názory, tipy a vyjádření :)
Ewil

Zastavme na chvíli čas

21. února 2015 v 22:28 | Ewil
Zdravím všechny, co k nám zavítali *usmívá se, mává, natahuje se pro prachovku a oprašuje zašlá místa blogu*
Znáte taky ty okamžiky, kdy byste chtěli zastavit čas? Nadechnout se a teprve potom jít dál? Nebo ty okamžiky, kdy by se čas zastavil nebo spíš se vrátil o pár let zpátky a po nějaké době nabažení se, zase skočil do přítomnosti. Tak ty myšlenky mívám celkem často. A ohledně čeho? Ohledně blogů.
Řekněte mi, kam zmizela ta fenomenální éra nás starých kmetů? Kam se to všechno podělo...?

Více a další žvásty níže (čte to vůbec někdo??? - pokud ano, za komentáře předem děkuju)

Ewil

Výkřik do tmy bez ozvěny

27. února 2012 v 0:55 | Ewil

Zamčená truhla

20. února 2012 v 21:12 | Ewil

Celý oltář zkušeností

18. února 2012 v 0:39 | Ninsie
V minulosti už jsem několikrát čelila obvinění šeptanému / psanému za zády, když si lidé mysleli, že se nedívám a že je neslyším.
Pletli se.

Instatní víra

8. února 2012 v 0:04 | Ninsie
Přemýšlím, co mě pořád nutí věřit, že věci se časem vyřeší, že všechno bude dobré, i když se mi kupa věcí sype pod rukama. Mám v sobě snad zabudovaný nějaký tajný a důmyslný mechanismus, který ve chvíli, kdy většina věci spadne, se sepne a do žil mi nakape přesnou dávku optimismu, se kterou si říkám, že to nějak půjde? Netuším. Nikdy jsem nebyla šílený optimista, ale poslední dobou tím doslova srším. Možná jde o ochraný mechanismus, který mi brání, abych se zbláznila v rekordním čase a tak mi moje tělo a kdo ví kdo všechno okolo sype do čaje instatní, dobře rozpustitelnou, víru, co nemá toxickou pachuť a tak nehrozí, že mě při špatném dávkování nějak viditelně poškodí. O neviditelných škodách se ovšem pro tuhle chvíli nemluví.

Každý jsme nahraditelný

26. ledna 2012 v 12:42 | Ninsie
Myslím, že mě nikdy nepřestane "dojímat" sebestřednost některých lidí. Je hodně zajímavé, jak se lidi dokážou měnit z vteřiny na vteřinu a nepřijde jim ani trochu divné, že uzurpnou devadesát procent rozhovoru pro sebe a jeho obsah se tak i tak týká pouze jich samotných. Protože oni jsou přece středobodem vesmíru. A víte, co je na tom to smutný? Že byly doby, kdy bych jim to i věřila.
 
 

Reklama